| Kuba a pastýř |
|
Teta ze sebe udělala pastýře. Oblékla si huňatý ovčácký plášť. V ruce držela zahnutou hůl pro vyprošťování oveček, pytlík na potravu pro ovečky, prak na zahnání medvěda či vlka a u nohy ji poskakoval ovčácký pes. To byl Dominik s papírovou maskou na hlavě. Na povel zaštěkal. „Víte co? Zahrajeme si na dobrého pastýře a jeho stádo oveček,“ napadlo tetu. A tak jsme si na to hráli. Nejdřív jsme dostali jména, protože dobrý pastýř pojmenovává své ovečky a zná je jménem. Pak nás pastýř vedl na pastvu. Šel první a my za ním. Cinkali jsme zvonečkama. Ovčácký pes Dominik pobíhal kolem nás. Dostali jsme žízeň, a tak ... Pak jsme se naučili ten verš „Já jsem dobrý pastýř“ nazpaměť a poděkovali Pánu Ježíši v modlitbě za to, že je naším dobrým pastýřem. Zazpívali jsme si moji oblíbenou písničku: „Ovečka kudrnatá“. Její první sloka zní: Ovečka kudrnatá, běloučká jako vata, zbloudila v širou dál. Pastýř ji vyhledal, šťasten s ní domů chvátá. ... Zdraví Kuba! (celé v časopise)
|