Kroky

*Čím jsem chtěla být? Chtěla  jsem být prodavačka, lékařka, učitelka ve škole, v mateřské  škole, zdravotní sestrou, kadeřnicí, malířkou, veterinářkou,  vynálezkyní, zpěvačkou, knihovnicí, kouzelnicí, průvodčí,  módní  návrhářkou... Asi podobně jako to bývá u ostatních  – chtěla jsem být  vším. :-)

* A  čím jsem? Nejdřív bych možná mohla vyjmenovat aspoň  pár zaměstnání – kým jsem  byla. Protože jsme se hodně  stěhovali a musela jsem si většinou najít  zaměstnání jen třeba na pár měsíců a na „ranní“ směnu, vystřídala  jsem  mnoho různých zaměstnání. A téměř všechna mě bavila  a mnoho mě naučila  pro praktický život v budoucnu. Prodavačka  obuvi, pak i textilu. Chvíli jsem vyráběla (a prodávala)  obrazy  vyplétáním takovými lesklými vlákny. Dočasně jsem byla dokonce  švadlena. Dekoratérka svíček. Tkadlena koberců na stavu. Prodavačka  kuchyňských i loveckých nožů. Asistentka v nadačním  fondu. Sazečka  (textu, ne cibulek květin :-)
A dnes podnikám  s manželem (výroba webových stránek) a jednou měsíčně  vyrábím  noviny pro naši jihočeskou církev. (Dá se říct, že se mi  některá  dětská přání splnila).

* Ve volném čase nejraději fotím zajímavé věci doma i venku (a pak si s  fotografiemi  pohrávám ve Photoshopu), čtu, píšu, zpívám..

* Ze  zvířátek mám ráda... skoro všechna. Snad kromě obtížného  hmyzu. :-) Ale nejbližší jsou mi ta chlupatá, co se s nimi dá pomazlit.

* Z  jídel volím... maso :-) Sladký  oběd je pro mě nezajímavý. Když naše maminka dělá lívance,  ovocné  knedlíky...už ví, že musí udělat nějakou skutečně  hutnou a chutnou  polévku – jakože oběd pro mě. To sladké  si dám po polévce, ale vnímám to  spíš jako zákusek ke kafi.  (Ale nevyhýbám se ani zelenině, tu mám moc  ráda i v syrovém  stavu.

* Z barev volím...Vesměs kolem sebe snesu  všechny barvy. (Líbí se mi téměř jakákoli  metalíza.) Mám  ráda syté, příjemné a jasné barvy (na papíře a monitoru),  ale sama na sobě preferuji převážně černou

*Čtenáře,  pro které píšu, si představuju... Než začnu psát, rozmýšlím  si, jestli píšu pro dospělé, teenagery, děti.  Potom, jestli  půjde o krátký nebo dlouhý příběh. O romantiku nebo  sci-fi.  Pak se teprve pustím do nápadu, který mi dřímá v mysli

* Můj  velmi silný zážitek z dětství je, když jsem si začala uvědomovat,  že  není běžné mít oba milující rodiče... Naši sousedé  se hodně hádali a  nešlo často jen o slovní potyčky. (Jejich  syn býval tehdy můj spolužák.  Nemohla jsem to pochopit.
Pak  jsem nějak víc vnímala, že ne všichni rodiče spolu žijí  pohromadě.  Prostě jsem měla představu, že domov, který mám,  má každý. Že to je  norma. A bylo to pro mě rozčarováním,  že to tak, žel není. Jsem za to  rodičům dodnes vděčná.

Zdena Sedláčková