Kroky

Ahoj kluci, ahoj holky z Kroků,
napadlo mě, že se vlastně pořád na něco těším. Teď o prázdninách to byl nejdřív sborový tábor, pak naše rodinná dovča na Šumavě, pojedu s tátou na kurz stříhání psů a ještě jsem se těšila na agility tábor do jižních Čech. Ale ten byl zrušený, protože bylo málo přihlášených dětí. Tak na to místo pojedeme jako rodina i s našimi pejsky. Taky teď o prázdninách musím na vyšetření do pedagogické poradny a taky se těším. Jsou tam bezva paní, vůbec si nepřipadám jako hloupá, vždycky mě za něco pochválí a povzbudí mě. Dokonce se těším trochu i do školy. Jsem totiž moc zvědavá, jestli budeme mít zase naši paní učitelku Drahomíru jako loni. Mám ji ráda.

Tak jak to tak sleduju, pořád je na co se těšit. Ale nemyslete si, taky si užívám toho, na co jsem se těšila. Třeba na Šumavě jsme letos prvně jeli na dlouhé vyjížďky na koních. Na to jsem se těšila několik let, ale naši mi to nechtěli dovolit – nejdřív jsem nedosáhla do třmenů a pak i kvůli epilepsii. Bylo naprosto bezva, že letos to vyšlo a vůbec nevadí, že jsme na vyjížďce zmokli.

Tak vlastně prožívám pořád to, co jsem vám už před časem psala – těším se, co má pro mě Pán Bůh připravené. Tak se taky nechte překvapovat.

Kája