Kroky

Jmenuji se Jan Lévai a všichni mi říkají Honzíku. Na svět jsem přišel před deseti lety v Hradci Králové, ale start se mi moc nepovedl. Narodil jsem se dřív, než bylo potřeba (na 26. týdnu těhotenství) a na svět jsem si přinesl krvácení do mozku, které způsobilo hloupou nemoc – dětskou mozkovou obrnu. Pro mě to znamenalo ochrnutí celé pravé poloviny těla a spoustu jiných problémů, se kterými se stále potýkám. Byl to také jeden z důvodů, proč jsem prvních 5 let života prožil v dětském domově ve Vrchlabí.

Pán Bůh mi ale vybral novou rodinu a poslal je za mnou. Dnes to chápu tak, že jsem musel počkat, až Bůh vybere správnou rodinu, aby ke mně mohl mluvit. Vybral mě ze všech dětí, které tam byly; zrovna jen mě a poslal mě s novou maminkou k nim domů. Už jsem u své nové rodiny 5 let a nechtěl bych být jinde.

Moje nová rodina věří v Pána Boha a tak jsem začal chodit do nedělní školy a do shromáždění církve a Pán Bůh přicházel do mého života ve všem, co jsem prožíval. S naší rodinkou jezdím každý rok na křesťanské misijní tábory a tam jsem také poznal silněji než dřív, že to Pán Bůh se mnou myslí vážně a chce to také po mně.

Měli jsme jeden večer program o hříchu a říkali jsme si, že se svými hříchy jsme daleko od Boha. Měl jsem Boha moc rád, modlil jsem se často k Pánu Ježíši, ale tohle bylo něco jiného. Když jsem v tom programu slyšel, jak moc mě Bůh miluje a že chce, abych v něj věřil a také mu odevzdal svůj život i své hříchy, najednou jakoby se mi otevřely oči a já jsem to pochopil. Moje maminka se po tom programu ptala děti, kdo chce pozvat Pána Ježíše jako svého Spasitele do svého života. A já jsem věděl, že chci.

Byl jsem jediný, kdo se přihlásil, ale to mi nevadilo; věděl jsem, že to musím udělat.

(pokračování na další straně)