Kroky

 
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size
  • default color
  • blue color
  • green color
Home
Krok za krokem k Ježíši

JAK VONÍ STARÉ ČASY (1)

Ahojky, zdraví Radim! Jsem rád, že si s vámi zase můžu chvíli povídat.

Letos jsem se moc netěšil na zimní prázdniny. Teplo jak na jaře a po sněhu ani památky. Říkal jsem si, že to bude u babičky pěkná otrava.

No – moc jsem se nespletl. Byl bych se vrátil domů znuděný k smrti, kdyby se nestala ta zvláštní věc ….!!!!!!!

Podivný kufr

Vylezl jsem si na půdu do sena. Krásně vonělo. Zavřel jsem oči. V hlavě se mi promítl film z doby, kdy jsem byl ještě hodně malý. Vzpoměl jsem si, jak jsem kdysi skákal do připravených slaměných hromad. Dostal jsem chuť znovu si zaskákat. Tak jo! Do toho! Když jsem však začal seno shrnovat na kupu, objevil jsem podivný kufr. Byl celý zaprášený a pokrytý pavučinami.

Přemohla mě zvědavost...

Skrytý poklad

Celý netrpělivý jsem zápasil se zamčenými přezkami. Kdepak – bez klíče to nezvládnu. Rozhlédl jsem se. Ale … !!! Znáte to přísloví o jehle v kupce sena, že? Myslím, že s klíčkem k tomuto kufru to nebylo jiné. Tak co teď? Vypáčit jej? Vzpomněl jsem si, že babička má v kredenci ve starých hrníčcích různé věci. Možná, že je tam i klíček od kufříku...

Seběhl jsem po žebříku, jak nejrychleji jsem dovedl. Klíčků jsem našel sedm a tajně jsem doufal, že aspoň jeden bude pasovat …. Po krátké chvilce jsem si oddechl. Jeden z klíčků skutečně zapadl do zámku a cvakl.

Víko se otevřelo. Neočekával jsem miliónovou výhru, ale obsah kufru mě dočista zklamal. Byl narvaný jen starými fotografiemi, zašlým deníčkem a starou knihou, která byla napsána jakousi divnou češtinou. Vzal jsem do ruky jednu z fotografií a prohlížel si ji. Ta paní, která se na mě usmívala, byla docela hezká. Kdo by to asi mohl být – pátral jsem v její tváři. Trochu mi připomínala babičku, ale šaty, které měla na sobě se asi nosili o hodně dřív...

Nečekaná návštěva

„To máš pravdu, ta fotografie je už hodně stará.“ Měl jsem pocit, že ten hlas se ozval za mými zády. Prudce jsem se otočil. Ale nikdo za mnou nestál.

Pomyslel jsem si, že mám asi halucinace.

„Ne, nemáš halucinace, slyšíš docela dobře.“ Znovu jsem se otočil a znovu nikde nikdo. Ptal jsem se sám sebe, kdo by to asi mohl být. A odpověď přišla rychle.

„Jsem tichý hlas mluvící k tvému srdci. Naslouchej mi a já ti ukážu, co je opravdu důležité“. Moc jsem mu nerozuměl...

Co je důležité,

To ví přece každý. Důležité je nosit dobré známky ze školy... Když sem tam přinesu trojáka, tak mám hned zaracha na komplu i na plejáku. A důležité je být IN. Nedokážu si představit, že bych přišel do školy v džínách od „ťamana“. Naši tvrdí, že důležité je mít práci, dost peněz a exkluzivní byt.

A to je pochopitelné. Jo a abych nezapomněl, důležité je zdraví. Když si teď dospěláci přáli do Nového roku, tak říkali: „Hlavně to zdravíčko!“

Když jsem končil poslední větu cítil jsem, že tichý hlas není spokojený.

„... No dobrá, tak mi řekni, co je důležité podle tebe!“

... to každý neví!

Tichý hlas mluvící k mému srdci se nedal dlouho pobízet. „Otevři starý deník a čti!“ Protočil jsem oči v sloup. „Ježíšikriste! Čtení nesnáším! Radši bych si to poslechl ve formátu mp3“. Tichý hlas však byl neodbytný. „Čti!“

Milý deníčku!
Ráda bych se ti svěřila se svým trápením. Zamilovala jsem se. Měla bych se smát a radovat. Místo toho mi z očí tečou potoky slz. Nepláču však lítostí, ale vzteky. Nabídla jsem tomu ničemovi nejen své srdce, ale i statky mého otce a bohaté věno. A víš, co mi na to řekl, můj milý deníčku? Že bohatství a majetek jsou bezcenné! Důležité prý je mít Boha v srdci! A jak mám asi toho Boha do srdce dostat? Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale moje uražená mysl mi to nedovolila...

Chtěl jsem se tichého hlasu zeptat, proč je důležité mít „Boha v srdci“.

Ale jiný hlas – babiččin – mě volal k večeři.

No nic. Tak se to třeba dozvím příště.

Radim

 

 

KOLIK LIDÍ JE ONLINE

Máme hostů: 6 připojeno

ČÍSLO 1 2014

ČÍSLO 6 2013

ČÍSLO 5 2013

ČÍSLO 4 2013

ČÍSLO 3 2013