|
Ztratil jsem klíče. Dokonce vím, kde mi asi vypadly. Jel jsem na kole a myslel si, že zvuk, který jsem zaslechl, zněl jako přejetá plechovka od nápoje. Netušil jsem, že mi z kapsy vyklouzl svazek klíčů a vydal podobný zvuk. V jízdě jsem se ještě otočil, ale zdálky to opravdu vypadalo jako plechovka. Kdo by se vracel ke „zmačkanému plechu“! Problém byl v tom, že na karabince nebyly jen tak obyčejné klíče, ale mezi jinými i klíč od auta. Jediný klíč od auta, který vlastním, včetně centrálního dálkového zamykání. Naše auto se tím pádem stalo nedobytným. Ale jen pro mne. Představa, že nepoctivý nálezce chodí po sídlišti a zkouší dálkovým ovladačem odemknout každou Hondu, kterou vidí, mi pokoje nepřidávala. |
|
Celý článek...
|
Ahojte, víte jak se hrají šachy? Každá figurka má svou přesně určenou dráhu, kudy se může pohybovat. Král může všemi směry, ale vždy jen o jedno políčko, královna může také všemi směry, ale třeba i o celou řadu. A její tah dokáže figurkami pořádně zamíchat. Budu vám vyprávět příběh ze života jedné královny....Krále asi ani nenapadlo, co svým krátkozrakým tahem vyvolá...Teď byla na tahu královna....Takže král se nejdříve rozčílil a pak se poradil s mudrci a došlo mu, že je v pěkné šlamastyce a musí něco udělat. Byl zase na tahu a vyšachoval královnu ze hry ven.... Jméno této hrdé královny vám napoví příběh královny, která nastoupila na její místo.
Dobré pátrání přeje Danka |
|
Albert Schweitzer (*14. ledna 1875 - 4. září 1965) - francouzský teolog, filosof, varhaník a lékař,
- nositel Nobelovy ceny míru z roku 1952,
- zakladatel nemocnice v africké Lambaréné (Gabun). Einstein o něm řekl: „Schweitzer je velký tím, jak bojuje s bezcitností a chladem všude, kde vidí pro člověka sebemenší naději.“
Schweitzer je pro nás příkladem:
- v zakořeněnosti v Bohu,
- v žití prostého života ve službě,
- v odvaze a nezávislosti na mínění druhých,
- ve spolupráci a pozorném zacházení se vším kolem nás.
Ukazuje svým životem, jak a v čem můžeme změnit a zlepšit naše vztahy k sobě, k jiným lidem, k přírodě a k Bohu.
Albert Schweitzer řekl:„Kde je v lidech světlo, tam z nich taky vyzařuje.“
hodně Boží síly přeje Danka
více v časopise |
|
PODIVNÝ SPROSTÝ HOLKY
AMERICKÝ FILM Z PROSTŘEDÍ STŘEDNÍ ŠKOLY
O čem film je? Cady Heronová (hraje ji populární Lindsay Lohanová) jde ve svých 16 letech poprvé do školy. Až do této chvíle žila se svými rodiči-zoology v Africe a učila se doma. Naivní Cady se
Proč o něm píšeme v křesťanském časopise ….
…. když na něm není nic dobrého? Především proto, že je velmi rozšířený a oblíbený mezi mládeží. Mnohé dívky jsou z tohoto filmu doslova „PAF“ a berou si příklad z obou hlavních hrdinek. Není však o co stát, protože:
Doporučujeme!!! Nikoliv však vám děvčata a kluci, ale vašim maminkách a tatínkům. Je načase, aby vaši rodiče nahlédli třeba prostřednictvím tohoto filmu, do (zatím) amerických škol. A také do vašeho myšlení a do myšlení tohoto světa. Aby pochopili v čem se vy, jako děti, nacházíte. A aby pochopili, kam se posunul svět za těch pár let, co oni opustili školní lavice. U sledování dalších filmů se těší na setkání
teta Míša |
„Dědo, už jsme zase jen my dva spolu. Mohl bys mi něco povídat jako minule?“
„To bych moh´, ale řekni, co by tě zajímalo, o čem by tom mělo být?“
„Jsme v lese, tak třeba něco, cos zažil v lese. Jo, a měls nějaký talisman?
Talisman ne, ale kapesní nožík. To byla věc, kterou jsem jako kluk pokládal - a dodnes pokládám - za užitečnou.
Sloužil mi k vyřezávání, louskání lískových oříšků, čištění hub, kuchání ryb, krájení jídla, prostě, je to věc pro správného kluka potřebná.
Několikrát se mi stalo, že jsem .... více v časopise ....„Dědo, ta tvoje maminka, to je vlastně moje prababička, to byla ale hrdinka.“
„No, ona byla vůbec statečná žena.“
„A my můžeme chodit na ryby normálně, protože máme rybářský lístek.“
„To jsem rád a už se těším.“
vzpomíná děda Míla |
Na nebi dohořívaly poslední paprsky červencového slunce a voňavá louka vedle ještě voňavějšího lesa se ukládala ke spánku.
Foukal jsem ukolébavku malým kytičkám těsně předtím, než se zavřely a usnuly. A pak nastala tma....
.... Co s nimi? Dostal jsem nápad. Vyletěl jsem ven, pořádně se nadechnul a fíííííííí! Už listí svištělo pryč z domečku. To bylo překvapení.
Světlušky poplašeně vylétly a rozhlížely se, co se to děje. Hned jsem jim začal domlouvat...
...Netrvalo dlouho a přes louku se vytvořil v trávě světelný pás zelenožlutých hvězdiček, které označovaly bezpečnou cestu.
A nad loukou poletovali samečci a snažili se ze všech sil, aby trefila i malá zvířátka. Do lesa se vrátila radost....
... Zvířátka beze strachu sledovala světelnou stopu a v bezpečí se dostala na druhou stranu.
A já jsem se unavený, ale šťastný, mohl vrátit ke své práci ovívání spících stromů.Ještěže si světlušky daly říct, viďte?
Váš větřík Všudyfoukal |
A pokud náhodou ještě pořád někdo netuší, o co by mohlo jít, tak poslední nápověda vám určitě pomůže: tenhle nástroj se zalíbí všem, kdo mají rádi něco blýskavého, lesklého – vypadá totiž jako zlatý nebo stříbrný, a když na něj někdo umí pořádně hrát, vydává samé „stříbrné a zlaté tóny“.
...Ano správně – je to TRUBKA. Taky se jí říká trumpeta, což je jen trochu jiný název, který vznikl z italského slova trompette. Tak totiž trubku nazývají Italové....
...Na trubku uměl výborně hrát muzikant, který se jmenoval Louis Armstrong /čti luj armstrong/. Měl černou pleť a kromě toho, že byl opravdovým mistrem ve hře na trubku, zpíval zvláštním chraplavým hlasem, který se do jazzu moc dobře hodí....
...Ale trubku uslyšíte i ve velkém orchestru. Jednu z nejtěžších skladeb pro trubku napsal známý barokní skladatel Johann Sebastian Bach. Jmenuje se Braniborský koncert č. 2 F dur a tahle skladba svědčí o tom, že už dávno dávno před námi uměli muzikanti napsat a zahrát opravdový „nářez“.J
...... A konečně - ptáte se, jestli trubku najdeme i v Bibli? Najdeme. Objevuje se tam dokonce na mnoha místech, i když tehdy vypadala úplně jinak než dnes.
Byl to vlastně dlouhý roh se zahnutým koncem – říkalo se mu šófár.... Protože my lidé se velmi podobáme hudebním nástrojům a všichni jsme
součástí toho velkého lidského orchestru, určitě jsou mezi vámi i takoví, kteří jsou jako trubky. A tím teď vůbec nemyslím tu nadávku, když někdo druhému říká „ty troubo“ nebo „ty trumpeto“. J
Možná jsou někteří z vás mezi ostatními hodně nápadní – všude je vás plno, rozmyslete, jak se budete chovat, co říkat, co vymýšlet.
Nikdy se nepovyšujte nad ostatní „tiché nástroje“. Pamatujte na to, že bez nich by vaše společná hudba nikdy nebyla dobrá.
A tak přeji vám všem „trumpetám“ dobrý, jasný a čistý zvuk – tedy dobrá slova, jasnou mysl a čisté svědomí! Ať vám to hraje! To vám ze srdce přeje
Petra redaktorka dětského pořadu Kormidlo vysílaného na Radiu 7 www.radio7.cz |
|
Ahoj všichni! Na tohle číslo Kroků jsme si vybrali poměrně obtížné téma:
Ochrana přírody a životního prostředí - kácení deštných pralesů. Globální oteplování, ozonová díra, tání ledovců, to vše je způsobeno tím, jak se lidé k přírodě chovají.
Na naše otázky nám tentokrát odpovídali:
Adélka- 10 a půl roku (A1), Adámek- 7 let (A2), Martin- 21 let, Daniele- 34 let (Brazílie)
1.Myslíš si, že člověk má vliv na konec světa?
2. Je podle tebe důležité dbát o životní prostředí?
3. Co si myslíš o startu raket do vesmíru?
4. Jak velký vliv mají podle tebe na životní prostředí velké tepelné elektrárny a jejich komíny?
5. Co si myslíš o kácení deštných pralesů 6. Přispívají podle tebe zvířata ke zdravé biosféře
7. Pomáháš i ty nějakým způsobem zlepšovat životní prostředí?
Lidé mají na toto téma většinou stejné názory, a tak mě napadá otázka, proč se stav životního prostředí stále zhoršuje.
Budu rád, když o tom budete přemýšlet a těším se na další otázky a odpovědi.
Ládík a €wik více v časopise |
Ahojte holky a kluci. Chodím do dětského klubu Ovečky.
Jednou si pro nás teta Katka připravila dobrodružnou hru na archeology. Nejdřív jsme si povídali o tom, co se děje s člověkem po smrti....
...Pak se zeptala: „Ví někdo, kdo to jsou archeologové?“ Přihlásil se pětiletý Vojtíšek: „To jsou ti, co vykopávají kosti dinosaurů“. „No, výborně!“ povídá teta, „a taky hledají všechno, co pochází ze starých dob, zbraně, šperky, nádobí. Protože je důležité vědět, jak lidé žili před mnoha lety. A nejvíc se toho najde právě v hrobkách.“ A pak se nás ptala, jestli jsme slyšeli příběh o Pánu Ježíši. Jak ho vojáci zatkli v Getsemanské zahradě a jak ho potom Židé nechali ukřižovat. Pán Ježíš na tom kříži umřel a jeho duch šel k Bohu. Tělo sundali a jeho přítel, Josef z Arimatie, ho uložil do své hrobky ve skále. Vchod do toho hrobu pak zavalili velkým kulatým kamenem a nechali hlídat.„Tak děcka a my si dneska zahrajeme na archeology a budeme tu hrobku hledat, abychom se dověděli, jak to s Ježíšem bylo dál.“...
...Teta Katka nám ty pruhy plátna uvázala kolem hlavy, takže jsme vypadali, jako nějaký karatisti. Pak jsme šli na koberec, kde si vždycky povídáme důležitý věci. Vrátili jsme klobouky a baterky a teď jsme pro změnu zase byli bojovníci.... Ježíš byl největší bojovník, protože přemohl smrt. Přemohl to, čeho se nejvíc bojíme. I nám může dát nový život - život v Boží síle....
.... Stáli jsme tam jako komando Božích bojovníků připravených k boji. Na hlavě čelenku s nápisem JEŽÍŠ ŽIJE! „A co nám teď můžou všichni zloduši a našeptávači? Nic nám nemůžou! Protože máme nový život v Boží síle. A tento vítězný život nikdy nekončí....
... Teta Katka nás ujistila, že je to napsané v Bibli. Myslím, že je to nějak takhle: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný“ J 3,16 Ještě jsme zazpívali písničku „Věřím, že Bible….“, a pak jsme se vydali hledat další poklad. Jedna hodná maminka nám na tajné místo schovala pytlík bonbónů. Odcházel jsem domů, s čelenkou na hlavě s bonbonem v puse, a říkal si, „Co asi bude příště?“
Váš Kuba z Oveček |
Milí kamarádi!
......Nebudete mi to věřit, ale v Izraeli se tento rok přesně na vaše Velikonoce slaví purim. A pesach – židovské Velikonoce, připadají až na 19. a 20. dubna.
Pán Ježíš samozřejmě slavil židovské Velikonoce a jak pak křesťané to datum posunuli, na to se musíte zeptat rodičů, to vám nevysvětlím. V každém případě to dnes vypadá, jako by pesach a Velikonoce neměly vůbec nic společného, a to je divné. Nejdřív vám tedy napíšu, co jsou svátky purim.....
Před svátky se na každém rohu prodávají kostýmy a sladkosti. Převlékáme se proto, že došlo k té velké proměně, že Bůh změnil starosti v radost a dal místo smutku pohodu. Purim je opravdu...
S jarním pozdravem Daniel |
|
Houpal jsem se zavěšený na větvi jednoho nevysokého stromku nad mokřinami někde v Kanadě a odpočíval. Pode mnou se líně převalovalo slepé rameno řeky,...
... Copak to je? Že by nějaká vodní myš? Jenže pak se na chvíli vynořilo něco podivného a růžového, co vypadalo jako malá chobotnička, chvělo se to a funělo. Málem mi vypadly oči z důlků. Jejda, co to je za podivné stvoření? Chtěl jsem na to zavolat, ale zmizelo to opět rychle pod vodou. Tohle musím vypátrat.... „Hej, ty, počkej na mě, chci si popovídat.“ Volal jsem a rychle přistál poblíž. Ale.. vždyť to vypadá jako krtek! Stejná hlava, stejná očička, co skoro nevidí, přední tlapky jako lopaty, sametový kožíšek... Jen ten dlouhý štětinatý ocas a podivná chapadla přilepená na jeho nose mi neseděly. „Tak, co jsi zač?“ pískal jsem na něj... ...Začal se smát. Už jste slyšeli krtka jak se směje? Tak ani nechtějte......“Jsem krtek hvězdonosý. Kolem čenichu mám 22 chapadélek, vlastně hmatových výrůstků. A těmi si pod zemí hledám baštu. Takové ty dobrotky jako žížalky a různý hmyz.“ „Jo ták. Tak žádná chobotnice či nějaká příšerka, co ti chce sežrat nos. Ale co jsi dělal pod vodou? Ještě jsem neviděl krtka, který…“ přerušil mne. „Jó, potápění, to já mám moc rád.“ Uznale jsem pokýval hlavou. „Tak ty umíš čichat i ve vodě! Paráda! A co ještě umíš?“ „No..,“ trochu stydlivě se zavrtěl, „se vší skromností, říkají o mně, že jsem nejrychlejší strávník na světě. Za pouhou vteřinu zjistím až 12 objektů, která jsou pod zemí. A trvá mi jen 8 milisekund, než přijdu na to, jestli jsou některá k jídlu. A jestli ano, hned je slupnu. To je fofr, co? Lidské oko to ani nezaznamená.“ „Počkej, počkej, to nemyslíš vážně? Jako savec bys vůbec neměl mít takovou nervovou výbavu.“ ......„Ale mám.“ Pokračoval. „Nedávno mě tu zkoumal jeden takový vědec a pořád se podivoval a říkal, že prý jsem na samé hranici možností. Že mám tři mozková centra určená pro zpracování hmatových podnětů. Ostatní savci jen dvě, víš?“ „To tedy nevím.“...... Trochu jsem vzduch vyfoukl a pak nasál a.. málem jsem se utopil. Vystřelil jsem nahoru jako blesk. Letěl jsem a prskal a sliboval si, že už takovou hloupost neudělám. Nejsem žádný hvězdonosý krtek, ale netopýr. Pochybuju, že bych se přeučil na šňupání pod vodou. To bych se dřív utopil a nestačily by mi ani milióny let. Můj radar mi úplně stačí. Tak zase někdy příště.
Ahoj! Váš Netopýrek |
Ahóóój, ahóój, ahóój!Plním své sliby a dnes tu mám něco pro vás – KLUCI!!
Abyste se i vy mohli lépe poznat. JAK POZNÁM, ŽE SE ZE MĚ STAL „PUBERŤÁK“!
Minule jsme si řekli něco o tom, co je to vlastně ta PUBERTA.Připomeňme si, že děvčata se...... více v časopise ´
Milí kluci, přeji vám pohodovou pubertu. A když si nebudete vědět rady,obraťte se na své rodiče nebo na někoho, komu můžete důvěřovat. Jistě vámrádi pomohou. A jaké téma nás čeká příště? Budeme si povídat „o sexuální přitažlivosti“.
zdraví teta Míša |
Ahoj kluci, ahoj holky
,.....Mám teď zánět středního ucha. Ze začátku nemoci mě to strašně bolelo. A než zabraly kapky, tak to bylo „hustý“.
Ale znovu se osvědčil lék nad všechny léky – v noci jsem byl za mamkou a společně jsme se modlili.
Pak jsem mohl alespoň usnout. ..... celý článek v časopise
Zdraví vás Štěpán |
V průběhu roku jsou dny, na které se těšíme, přemýšlíme o nich.
Těšíme se na to, co zažijeme, s kým se setkáme, na dárky, které dostaneme nebo třeba darujeme. Ale jsou také dny, o kterých předpokládáme, že se nebudou ničím lišit a splynou se všedností a šedostí mnoha dnů předešlých. A jakoby nám na nich nezáleželo. Jenže - to je velká škoda. Každý den můžeme prožít něco hezkého, udělat radost sobě nebo jiným. Takových dnů zrovna několik jsem prožila začátkem dubna. Bylo po velikonocích, vyjde další číslo KROKů, přede mnou několik cest, návštěv - prostě pravidelný cyklus povinností. A do toho zpráva: 1.4. můžeme ohlásit spuštění nových webových stránek Kroků.
Na tento den jsem se těšila a ho vyhlížela už víc jak rok, i když jsem datum neznala. Pro zavedení funkčního webu jsme podnikali různé kroky, hledali cesty, jak ho zajistit. Stále něco bránilo tomu, aby příprava a zajištění probíhalo hladce. Několikery dveře se jakoby otevíraly, ale zavřely dřív, než jsme vešli. Ještě nemáme úplně vyhráno, ještě čeká hodně práce, (třeba aby se doplnil chybějící archiv), ale koleje jsou položeny, můžeme vyjet. Doufám, že se vám budou stránky líbit a budeme rádi, když je navštíví i budoucí čtenáři KROKů.
Někdy se nám zdá, že čekáme a vyhlížíme a přání se nám neplní. A jeho splnění by přece prospělo nejen nám! „Co mám ještě udělat?“ „Důvěřuj Hospodinu...“ Přísl.3,3-6 Hodně radosti i ve všedních dnech přeje všem čtenářům
Irena Zemanová |
|
|
.png)
.png)
ARCHIV 
Awana