Kroky

Pán mi řekl, že mám jít, a tak jdu. Perou se ve mně různé pocity. Mám jít za mužem, který likviduje a zatýká mé bratry? Mám mu po­moct? Ale Pán by mě k tomu muži přece neposílal jen tak. Určitě má k tomu nějaký důvod.

Co když mu pomůžu a on mě hned potom zatkne? Nebo rovnou za­bije?

Ještě kousek a budu v Přímé ulici. Vím, kde bydlí Juda. Znám Judu, nevzal by pod svou střechu zrádce. Ale... Co když ho ten chlap donu­til?

...Před cestou do Brna mu maminka kladla na srdce, aby se především mod­lil a aby myslel na to, že před Bohem má stejnou cenu ať vyhraje nebo prohraje. A Radek jí slíbil, že se před začátkem určitě pomodlí a poprosí Pána Boha, aby mu pomohl.
Po návratu domů byl Radek celý napjatý. Výsledky měly být druhý den na internetu. Ráno brzo vstal a znovu hledal, jak vlastně dopadl. Ale ni­kde nic. Musel jet do školy. Celý den se mu neuvěřitelně táhl. V hlavě mu znělo jenom: „výsledky, výsledky, výsledky".
I maminka během dopoledne zabrousila na internet a její hledání do­padlo stejně beznadějně jako Radkovo. Ale jejímu pozornému oku neu­nikla mailová adresa, na které...

teta Míša

Motto: „Milujte své nepřátelé a dobrořečte těm. kdo vás proklínají dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kdo vás utiskují a protiví se vám." /Ježíš Kristus, ev. Mt. 5,43/
„ Jestliže, by hladověl ten, kdo tě nenávidí, nakrm jej chlebem a jestliže by žíznil, napoj jej vodou." /Bible, Přísloví 25,2l/

...Martinka se najednou zeptala: „Dědečku, naučíš mě všechno, co víš?“  „Ano, když budeš chtít."
A na tomto jediném slovíčku to záleží: Musíš chtít! Co se chceš naučit nového, co chceš dělat, prožít a poznat během těchto prázdnin, záleží hodně na tobě. Připomíná mi to situaci, když s autem přijedu na kruhový objezd. Z něho vede několik cest a je na mně, jaký cíl mám před sebou, kterou si vyberu. Víš, máš kama­rády a taky si spolu povídáte a něco děláte.
Zkuste si nakreslit takový kruhový ob­jezd a popište si cesty, které z něho vedou:
nicnedělání, učení se nějakému jazyku, poznávání života zvěře, která žije v mém okolí, poznávání stromů, ptáků, rostlin, Pc hry, četba a podobně. Možná, že byste si mohli nakreslit i to, jak cesty pokračují -třeba jsou kousek dál ještě nějaké odbočky -a hlavně, kam vedou. Některá dokonce může být „slepá" - pro život na nic, budeš se mu­set vracet....

 vzpomíná děda Míla

...Jenže jednou si všimnul, že jeden lístek je takový žlutý. No co, myslel si, to bude asi tím, že má málo vody a rostlinky více zalil. Ale druhý den tam byly žluté lístky dva. V nějaké knize se dočetl, že to mohou být škůdci, ale že nejsou této rostlince moc nebezpeční, protože rychle roste a škůdci ji nestihnou moc ublížit. Tak mávnul rukou, že to bude dobré a šel dě­lat něco jiného. A pak dva dny neměl na rostlinky čas. Říkal si, že zalité jsou dost, protože pršelo, tak co by tam chodil každý den. Má dost další práce.
Ale jaké bylo jeho překvapení, když tam třetí den přišel. Většina listů žlutých, některé flekaté a se­schlé.. zhrozil se. A když se pořádně po­díval, uviděl, kdo za to může. Malinké černé a oranžové tečky, jak běhají po listech. Došlo mu, že...

 Váš větřík Všudyfoukal

... – co jiného by to mohlo být než kytara. Je na ní báječné, že když ...

... I v Bibli se objevují loutny a citery a jsou to právě předchůdci dnešních kytar, které v dnešní podobě existují až od 19. století. Možná jste i vy tak trochu jako kytara - umíte zahrát sólo, ale taky umíte doprovodit svými akordy ty ostatní a udělat dobrou pohodu. . Umíte ve správnou chvíli odhadnout, kdy je třeba neprosazovat sám sebe, ale doprovázet druhé. V pravou chvíli se stáhnout do pozadí, aby mohl vyniknout i ten druhý. A to je velké umění. Ještě větší než umět hrát mistrovsky na kytaru.

Přeji vám krásné prázdniny!

Milí čtenáři,
konec školního roku se pomalu plíží,
a prázdniny se kvapem blíží,
pomalu nastává léto,
škola končí - to je nám ale líto :-),
včelky budou sbírat pyl,
naše téma je zdravý životní styl.

 1. Jakým způsobem se staráš o svoje tělo?
2. Co si myslíš, že je pro tvůj zdravý životní styl důležitější: správná strava, nebo udržování tvé fyzické kondice?
3. Čím přispíváš ke svému zdravému životnímu stylu?
4. Věnuješ se nějakému sportu?
5. Zajímáš se o svůj jídelníček, nebo sníš úplně všechno?
6. Staráš se nějakým způsobem o svůj psychický stav?
7. V kolik hodin chodíš spát? Myslíš si, že to má nějaký vliv na tvůj správný životní styl?

Tentokrát nám jako zahraniční host odpovídala Anička z blízkého Slovenska, které je 13 let. Ostatní odpovídající: Karolína - 14 let, Jana - 14 let, Adam - 7 let.

...To  jsem nevěděl, že Bible je i o takovejch normálních věcech,  jako je poslouchání. Naše plastelínové ručičky vypadaly dost divně. Byly šišatý a některý vypadaly jako ploutve nebo drápy. No, moc se nepovedly. Pak jsme znovu zazpívali Mám ruce na tleskání a znovu jsme ukázali ručičky. Teta Katka nám prozradila, že naše ruce, jsou jediný ruce, který má Pán Bůh na tomto světě a že když ho posloucháme, tak tady na světě děláme Boží práci. Třeba když chce Bůh pohladit Sárinku, tak k tomu může použít ty naše ručičky. Když chce ulehčit mojí ma­mince uklízení, tak k tomu má ty moje ruce. Začal jsem si ty svoje ručičky pozorně prohlížet. Tý, jo!

Tyhle ruce můžou dělat Boží práci. To si nás Pán Bůh asi cení, když nám svěří tak důležitý věci.

Teta Katka si nás zavolala na koberec a zeptala se: „Co by nikdy neu­dělala Boží ruka?"...

...Teď se s kamarády moc těšíme na čtvrtek večer. Blíží se svá­tek „Lag baÓmer" to znamená, že se všude budou konat táboráky. Měli byste to vidět: po celém Jeruzalémě, v každém parku a přírod­ním zákoutí hoří ohně. Všude projíždějí hasiči a policisté a jsou ve střehu, aby se nikomu nic nestalo. V domech se musí pečlivě zavřít okna a v žádném případě nezapomenout venku pověšené prádlo.

Moje maminka byla na táboráku už včera i předevčírem se školkou a školou. Pro malé děti se totiž posezení kolem ohně koná s rodiči třeba i pár dní předem. Já ale půjdu na táborák samostatně s kamarády. Dřevo sbíráme, kde se dá. Palety ze stavby, ulámané větve se stromů, vyhozenou židli.

Ke svátku „Lag baÓmer" se váží různé tradice. Zapalováním ohňů si Izraelci při­pomínají...

... „Hej ty!" Zavolal jsem na něj. „Jak to, že jsi zase nahoře, když jsem tě viděl padat dolů?" Vypadal, že se směje. „Jejda netopýrku, ty to nevíš?" „No, to nevím, ještě jsem se s vaším druhem nesetkal." „Aha, tak já ti to vysvětlím. My nespadneme až na zem, ba ne. Jak letíme, uděláme otočku na záda a pěkně si kormidlujeme zpět ke kmeni stromu. A tam všema.. kolik jich jen mám? Aha! Šesti nohama se chytíme kůry a tradáá! Hezky zpátky nahoru." „Cha, to ti teda nezbaštím. Možná to zvládnete jeden nebo dva, ale že byste byli takoví letci všichni?" „Hele. věř tomu," nedal se ten s tím tykadlem. „My ti to předvedeme." „Mo­ment, tak to ne." Opáčil jsem rázně. „Jak asi po­znám, že jste to ti samí, co sko­čili, když vypadáte stejně? Ty máš ulomené tykadlo, ale ostatní jsou k nerozeznání."

„No jo," vzdychnul, „tak počkej." Zavolal kamarády, ...

Váš Netopýrek

Ahoj holky a kluci. Slíbila jsem vám, že vám napíšu něco o sexuální přitažlivosti. Je to téma důležité, nicméně nebezpečné. Hned na začátku vás chci varovat!!! Informace, které pro vás dneska mám, nejsou k tomu, abyste je prakticky vyzkoušeli, ale k tomu, abyste včas poznali nebezpečí, kterému je třeba se vyhnout! Před pokušením a hříchem je jen jediná cesta – bezhlavý útěk!!!

HOLKY TO PROŽÍVAJÍ TAKTO...

A KLUCI ZASE TAKTO...         

... V neděli odpo­ledne si ho pak babička zase odvezla domů. To je zázrak. Ono totiž je to tak, že se o dědu modlila spousta lidí. Víte, děda je už starej a nemocnej, ale já ho mám rád. A vždycky ho rád vidím, i když si spolu už nepopovídáme. Tak se alespoň objímáme. On ten život není jednoduchej, děda toho hodně prožil, zažil válku, bombardování, hlad a podobné věci a tak jsem rád, že alespoň něco z toho svého života mi už vyprávěl. Jsem fakt moc rád, že dědu mám. Tak taky pohlaďte svého dědu nebo babičku.

Zatím ahoj, váš Štěpán

Tak jsem v rádiu slyšela, že se bude uvažovat o zákonu, který by zakazoval rodičům trestat děti. A překladatelka navrhuje: „...povede se o tom ještě rozsáhlá diskuze, ale musíme se zeptat i těch, koho se to týká, tedy dětí..." Hned jsem si vzpomněla na sebe, když mi bylo 13 - 15 let, jak jsem v duchu = potichu, protože jinak to bylo tenkrát nemyslitelné, vedla spory s rodiči a někdy i s učiteli. Ne, že by mě v tom věku fyzicky trestali, to jsem měla v paměti z dob dřívějších, ale jejich poža­davky byly náročné. Byli k jejich plnění nesmlouvaví, takže odmlou­vat nemělo cenu. A jak ráda právě na ty přísné učitele vzpomínám nejen já, ale všichni spolužáci, se kterými se pravidelně jednou za rok setkáváme od roku, kdy jsme měli 50 let od ukončení školy. A jak jsem vděčná za rodiče, kteří mi byli v mnohém příkladem! Ně­jak jsem věděla, že jim na mně zá­leží, že mě mají rádi, i když o tom moc nemluvili. Věděla jsem, že jsem jejich, že k nim patřím. Že práva a povinnosti jsou dvě strany jedné mince.

Kdo pro oběť Pána Ježíše patří do Boží rodiny, ví, že milující Otec, napomíná, kára a trestá, ale sou­časně ujišťuje, že nás nikdo a nic nemůže z Jeho ruky vytrhnout. Jen v Jeho blízkosti jsme v bezpečí. Přeju vám všem = rodičům i dě­tem, aby se vám dařilo žít podle Božích rad a přikázání. Aby ve světě, kde si skoro nikdo ničeho neváží, bylo znát, že Bůh a jeho Slovo je pro vás autoritou.