Kroky

Myslím, že většina z nás se už dostala do situace Pavlíka z Awany a řešila problém: přizpůsobit se nebo být Ťulpas? (- přinejmenším). Nám lidem se určitě víc líbí být slavným nebo aspoň důležitým či obdivuhodným. Tedy přece jenom se od ostatních nějak lišit. V průběhu života nám k tomu Bůh dává hodně příležitostí. A pokud jsme se pro oběť Pána Ježíše stali Jeho dětmi, může tu naši jinakost použít ke své oslavě, použít tak, abychom byli částí Jeho slávy.
Že si tak Eliáš schovaný u potoka Kerítu, kde ho zásobovali havrani, nepřipadal? My to s odstupem doby a v dalších souvislostech můžeme vidět jinak. Není i to třeba důkazem, že stvoření poslouchá svého stvořitele? A kdyby bylo pravdou, že Příroda si vývojem účelově vybírá to lepší, užitečné a pod, bylo by na zemi místo pro vombaty, gekony a různé pouštní brouky? A další krásná barevná stvoření v mořských hlubinách?
K takovým úvahám a zajímavostem vás dovedou KROKY, které právě držíte v ruce. Moudrý Šalomoun říká: Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat. (Přísloví 25,2)
Jsme rádi, že i toto číslo se mohlo vydat za svými čtenáři. Omlouváme se všem, kteří zaplatili v prosinci loňského roku a přesto měli znovu vloženou složenku a na štítku „neuhrazeno“. Měnili jsme účet, účetnictví, databázi a došlo k chybě. Už je to opraveno, děkujeme za pochopení.
S přáním moudrosti a pokoje zdraví

Opět za vámi přišly KROKY. První letošní číslo má trochu jinou podobu, ale stejný obsah. Stále nám záleží na tom, aby se naši školáci dověděli víc o Bibli, o Bohu a Pánu Ježíši, o živote s Ním. Kolem nás přibývá mnoho nových informací, mnoho změn, a tak je dobře, že si můžeme připomínat ty staré stále platné pravdy a jistoty, na kterých můžeme stavět svůj život.
Bereme na vědomí, že děti méně čtou. Ale těžko se smiřujeme s tím, že nám ubývá čtenářů. Samozřejmě, že děti školáky nezůstávají – dorůstají a odrůstají, čtou časopisy jiné. Ale do sboru nepřibývají děti nové? Velmi bychom si přáli, aby v každém sboru kde je nedělní škola, odebírali aspoň jeden výtisk. To čtení je totiž nejen pro děti, ale může pomáhat i rodičům (třeba to, co píše Štěpán a Kája) a učitelky menších dětí zase inspirovat vyprávění Kubovo.
Někdo namítá, že časopis by mel být buď pro starší školáky nebo pro mladší. Takto je pro každého jen část. Ale není v rodinách víc dětí různého věku? A dospělí přečtou vždycky celý časopis, který si koupí? Sdílím se takto s vámi o moje = naše starosti. Prosím, poraďte a pomozte. Vědí všichni ve vašem okolí o tom, že by KROKY mohly chodit i k nim? Všechny čtenáře bez rozdílu věku zdravím naším přáním a pozdravem Jistým krokem správným směrem

Začínáme třináctý rok, ve kterém budou KROKY vycházet za svými čtenáři. Velmi si vážíme vaší přízně: časopis čtete, platíte předplatné – někteří nejen za sebe, ale i pro někoho dalšího, někdo platí víc, protože mu to Bůh položil na srdce. A taky nám píšete. Nejen Louskáčkovi (to docela málo), ale do redakce připomínky, lístky a dopisy pro naše povzbuzení a pro radost. Upřímně vám za to DĚKUJEME. A taky za trpělivost, protože na naši odpověď musíte občas čekat.
Něco SE ZMĚNILO: náš vydavatel, evidence, způsob placení: složenku na předplatné vkládáme už do tohoto čísla. Moc PROSÍME, abyste předplatné uhradili v průběhu ledna a února složenkou nebo z účtu, důležitý je variabilní symbol (na adresním štítku číslo začínající 5....)
Trochu se změnil tým našich redakčních spolupracovníku. Rádi PŘIVÍTÁME, když se k nám bude chtít někdo připojit.
NEMĚNÍ SE náš zájem o naše děti a snaha přiblížit jim evangelium, Pána Ježíše, Boha a život s Ním. On je jediná jistota a autorita, na kterou je možno se spolehnout.
S PŘÁNÍM, abyste v příštím roce zakoušeli Jeho moc, lásku a pro každý den si vyprošovali moudrost...

...Vás se všemi spolupracovníky ZDRAVÍ Irena Zemanová

Milí čtenáři, už několikrát jsem se zamýšlela nad tím, že bychom měli mít každé číslo nějak tematicky zaměřené. Aspoň se s tím u jiných časopisů čím dál častěji setkávám. Ale vzhledem k tomu, že se na tvorbě Kroků podílí parta dobrovolníků, těžko mohu nějak moc konkrétně určovat kdo, co, kdy, o čem a jak má psát. Každý dává na papír to, co má na srdci. A právě v tom je ta zajímavost. Už několikrát jsem si všimla, že aspoň tři – čtyři články nezávisle na sobě sledují stejnou myšlenku. Tentokrát mne překvapilo – až zarazilo, že je jich víc než pět. A o jaké téma jde? Misie – naše svědectví. Vracíme se po prázdninách a dovolených k pracovním povinnostem, rytmu všedních dní. Nemusíme se už od pondělí těšit na pátek a následnou volnou sobotu a neděli. Kája nám radí, abychom se radovali ze všeho, co prožíváme. Každý den může být zajímavý, bohatý na setkání a zkušenosti. Štěpán přišel na to,že svědectví Jonáše je důležité na každém místě, kde jsme. A tak přeji sobě i vám, abychom se uměli těšit i z malých radostí všedních dnů. Abychom chtěli být vždycky tam, kam nás Bůh posílá a vyřizovali to, co lidé kolem nás potřebují slyšet – i vidět.

V tomto třetím letošním čísle je několikrát předmětem uvažování Láska. I z toho pohledu, že je bolestné, když ji někdo nemá, nezná nebo jí má málo.

Během volných dnů o prázdninách a dovolené je hodně příležitostí k setkávání, poznávání nových přátel a kamarádů. Přátelství obohacuje, přináší radost, ale je důležité i proto, že se v něm sdílíme také se starostmi. Lásku nemáme využívat ani zneužívat, ať ji přijímáme nebo dáváme. V současné době, kdy slovo dluh slyšíme ve všech pádech a tvarech, zní jasně Boží rada: „Nikomu nebývejte nic dlužni, leda lásku.“

Lásku dokazujeme ČINEM, činu předchází MYŠLENKA. Moc se mi líbí malý rebusek, který je součástí tohoto mého pozdravu. Myšky nemáme rádi ani v bytě ani ve spíži, v přírodě snáz uvidíme nějakou myší díru než myšku živou, ta před námi včas utíká. Ale taková myš-Lenka, to je něco jiného.

Moc všem i sobě přeju, aby na nás dobré myš(ky)-Lenky odněkud vykukovaly co nejčastěji, abychom je neodháněli, ale realizovali. Mínusové konto není dobré ani v bance, ani v životě.

A ještě přání - dobře prožité volné dny, bohaté na pěkné zážitky a krásná přátelství.

Za redakci Irena Zemanová

Je jaro, těší nás pohled na rozkvétající zahrady, brzo se k nim přidají i rozkvetlé koruny stromů. Květy nás na sebe upozorňují svou krásou, barevností a vůní. V tomto čísle je v několik článcích zmínka  o modlitbě. Ta sama o sobě je dostatečným námětem k přemýšlení. Mně se ale vybavuje: „...každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu.“ (Kniha Zjevení Janovo 5;8). Není běžnou věcí, že by se pálilo kadidlo, jeho vůně je vůní slavnostní.
Našimi modlitbami se plní zlaté nádoby, ze kterých stoupá vůně. Je opravdu nádherná? Okolnosti, ve kterých se nacházíme, nás nutí k přemýšlení o tom, co je víc a co míň důležité, pečlivěji určujeme pořadí hodnot. Hledáme přátele, často potřebujeme radu, chvíli úniku          z tlaku starostí, místo bezpečí. To všechno nám nabízí Bůh v Pánu Ježíši. Moc sobě i vám všem přeji, abychom Ho vyhledávali a „nebeské zlaté nádoby“  plnili nádhernou vůní k Boží oslavě. A ty květinky kolem nás nám to mohou připomínat.
Mám zato, že i ostatní články vám přinesou zábavu a poučení. Jsme rádi, že i toto číslo mohlo  vykročit za svými čtenáři. Jsme rádi, že navštěvujete také naše webové stránky. Jsou tam některé  informace, které se do papírového čísla nevešly.
Přeji všem krásné jarní dny (patří k nim i déšť), jsou příslibem dobré úrody.

Milí čtenáři,
v prosincovém čísle jsme vám psali, že není úplně jisté, jestli se nejedná o číslo poslední. S napětím jsme očekávali, jak dopadne roční vyúčtování. Při účetní uzávěrce naše konto vykázalo kladný zůstatek, a tak teď můžete držet v rukou první letošní číslo. Moc děkujeme všem, kdo zaplatili více, než bylo stanovené předplatné, i všem kteří přispěli zvláštním sponzorským darem.
V novém roce vám představujeme některé nové rubriky, ty nejoblíbenější zůstávají. A budeme rádi, když i vy zůstanete s námi v kontaktu. Louskáček se těší na vaše odpovědi a nám v redakci udělá radost každý váš pozdrav, jako je například tento:

Osobně bych Vám moc ráda napsala … Nemohu najít vhodná slova… Vaší práce si hluboce vážím a přeji Vám mnoho úspěchů v této bohulibé činnosti! Vaše internetové stránky jsou skutečně moc hezké …

Uvítáme i kritické připomínky a nápady, které nám pomohou, abyste Kroky stále rádi četli. Všem školákům přejeme, aby se jim dařilo a měli dobré kamarády. Možná, že někteří z vás mají před sebou ještě jarní prázdniny – těm posíláme přání, aby jim na ně zůstaly krásné vzpomínky.

Milí čtenáři,
přichází za vámi poslední letošní číslo časopisu KROKY. Zatím není docela jisté, jestli to není číslo úplně poslední. Čtenářů ubývá – ti, kteří se už nepočítají mezi školáky se s námi loučí a noví mladší jakoby nebyli. Z evidence také musíme vyřadit ty, kteří ani po několika urgencích nezaplatili. To samozřejmě ovlivňuje stav našeho účtu, který stejně potřebuje sponzorskou podporu. Všem dárcům moc děkujeme. Pokud skončíme v mínusu, bude rozhodnuto.
V listopadu se sešli autoři jednotlivých článků na své výroční poradě. Věnovali jsme hodně pozornosti připomínkám čtenářů a jejich rodičů. Byly takové, které potěší a povzbudí, ale i ty, které nutí k zamyšlení. Od příštího roku by se tedy KROKY měly změnit. Ne tak výrazně obsahem, jako vzhledem.
KROKY jsou opravdu u nás jediným časopisem pro školáky, který vede k Bibli, Bohu, Pánu Ježíši a životu s Ním. Máme zato, že je hodně důležité, aby děti věděly, že věřit Bohu a počítat s Ním je normální. Je to jediná jistota a Pravda, na které mohou svůj život stavět.
Jsme vděčni, že KROKY za svými čtenáři  přichází už od roku 1998, a  tak letos oslavily své desáté narozeniny. Naším přáním do Nového roku je, aby za vámi mohly přicházet  i nadále.
Přejeme pokojné prožití vánočních svátků a vnímání Božího vedení i v Novém roce.

Za všechny spolupracovníky
zdraví Irena Zemanová

Tyto KROKY nás v několika článcích přivádí k tématu: kamarád, přítel, přátelé a k zodpovědnosti za ně. Je moc dobré přítele mít a přítelem být (to jistě platí i pro rod ženský -:)). Není to samozřejmé, občas i dost náročné, třeba když hledáme společnou řeč, řešení vhodné – přijatelné pro všechny zúčastněné. Nás lidi Pán Bůh udělal tak, abychom nebyli rádi sami. Aby nám bylo dobře, když k někomu, někam patříme. Je moc krásné patřit do Boží rodiny a důležité „být tam doma“. Měli bychom znát nejen svoje (sborové a církevní) aktivity, ale misijní akce i jiných společenství a vzájemně si pomáhat a se podporovat.
Vnímám to zvlášť silně v souvislosti s časopisem KROKY. Např: „… Nebudu odebírat, děti ho nečtou celý…“ Kdo z nás dospělých čte celý časopis, který koupí? A nevracíme se třeba časem k článku, který jsme vynechali? Obávám se, že těch, kdo mají radost z toho, že za nimi KROKY chodí a uvědomují si jejich důležitost a přínos pro školáky i neškoláky (inspirace pro učitele i rodiče) je tak málo, že za svými čtenáři už nebudou moct přicházet. Je mi líto zvlášť těch, kteří nepatří do velkých sborů a moc jiných kontaktů nemají. Jenže bez nových a početnějších objednávek se neobejdeme. Je jasné, že děti odrůstají a asi čtou něco jiného. Ale do sborů snad nepřibývají a nepřicházejí děti nové?
Milí přátelé a sourozenci, dělím se s vámi svoji starost. Potřebujeme vaše modlitby – i sponzorské dary.

„Pamatuj na Stvořitele svého ve dnech mladosti své...“ Kazatel 12,1

Jsou za námi dva měsíce, na které můžeme už jen vzpomínat. Někomu se splnily plány a představy, pro někoho byly bohatější, než si vůbec představoval a někdo je bohatší o zážitky a zkušenosti, se kterými vůbec nepočítal. Něco nám budou připomínat fotografie nebo záběry kamery, ale zkusme se zamyslet nad tím, co zůstalo v nás.
Jeden chlapec mi po návratu z desetidenního pobytu ve Švýcarsku jako první vzpomínku uvedl, že byli z nějakých organizačních důvodů ubytováni ve čtyřhvězdičkovém hotelu za cenu tříhvězdičkového.
Navrhuji mít takový pamětníček (velikost podle toho, co je vám sympatické) a napsat si aspoň několik poznámek: s kým, kde, co, kdy. To kdy nám obvykle vypadne, a pak marně  vzpomínáme, kdy to vlastně bylo. Já jsem se naučila psát na zadní stranu fotky: kdy, kde a kdo. Klidně to mohou dělat i mladší, protože na sklerózu si stěžují už i absolventi první třídy.
Někdy nám krátká vzpomínka nebo třeba věta jako nadpis kapitoly hodně připomene. Ručím vám, že za nějaký rok budete sešitkem listovat moc rádi.
Zkusme si připomenout, na co nezapomíná Bůh, na co sice nezapomene, ale na co si nikdy nevzpomene. Co radí nám, abychom si opakovali, co máme vždycky vědět.Všem čtenářům přeji dobrou paměť pro uchování vzpomínek na všechno dobré a krásné, co zažili. A všem žákům a studentům dobrou paměť pro všechno, co se budou v tomto školním roce učit.

Tak jsem v rádiu slyšela, že se bude uvažovat o zákonu, který by zakazoval rodičům trestat děti. A překladatelka navrhuje: „...povede se o tom ještě rozsáhlá diskuze, ale musíme se zeptat i těch, koho se to týká, tedy dětí..." Hned jsem si vzpomněla na sebe, když mi bylo 13 - 15 let, jak jsem v duchu = potichu, protože jinak to bylo tenkrát nemyslitelné, vedla spory s rodiči a někdy i s učiteli. Ne, že by mě v tom věku fyzicky trestali, to jsem měla v paměti z dob dřívějších, ale jejich poža­davky byly náročné. Byli k jejich plnění nesmlouvaví, takže odmlou­vat nemělo cenu. A jak ráda právě na ty přísné učitele vzpomínám nejen já, ale všichni spolužáci, se kterými se pravidelně jednou za rok setkáváme od roku, kdy jsme měli 50 let od ukončení školy. A jak jsem vděčná za rodiče, kteří mi byli v mnohém příkladem! Ně­jak jsem věděla, že jim na mně zá­leží, že mě mají rádi, i když o tom moc nemluvili. Věděla jsem, že jsem jejich, že k nim patřím. Že práva a povinnosti jsou dvě strany jedné mince.

Kdo pro oběť Pána Ježíše patří do Boží rodiny, ví, že milující Otec, napomíná, kára a trestá, ale sou­časně ujišťuje, že nás nikdo a nic nemůže z Jeho ruky vytrhnout. Jen v Jeho blízkosti jsme v bezpečí. Přeju vám všem = rodičům i dě­tem, aby se vám dařilo žít podle Božích rad a přikázání. Aby ve světě, kde si skoro nikdo ničeho neváží, bylo znát, že Bůh a jeho Slovo je pro vás autoritou.