Kroky

Cože? On je ve městě?
Klopýtám ulicemi až k domu farizea. Ne, tam bych neměla chodit. Oni vědí, čím se živím. Jenže On je uvnitř. Musím tam vejít. Musím! ... (celé v časopise)

... Třesoucí se rukou otvírám svou nejvzácnější vonnou mast. Normálně by si každý přál použít tuhle vzácnost na pomazání hlavy. Tak proč mi teď připadá tak laciná i na nohy? Vím, že nemohu udělat nic víc. ...

Víte, o který příběh z evangelií se jedná?

Zdena Sedláčková

Je prosinec. Ale protože pro příští rok připravujeme seriál o včeličkách, začneme už teď, aby nám ten leden nějak neutekl.

LEDEN  VE  VČELÍM  DOMEČKU - jedna za všechny, všechny za jednu.
Leden, ten chladný měsíc, který má stále ještě málo světla a nekonečně dlouhé noci, nám často podsouvá otázky ... (více v časopise)

Petr Plaňanský
pokračování příště

     Když se vrátila domů, zdálo se jí, že maminka má přece jen o něco veselejší oči a že ani tolik nelamentuje nad špinavým oblečením. O týden později ležel ve schránce modrý dopis a byl pro Marcelku. Marcelka jej netrpělivě otevřela a při čtení se jí tajil dech. Táta! Táta ji zve do cukrárny. To jistě Pán Ježíš vyslyšel její modlitby... (celé v časopise)

S láskou teta Míša

-člověk, který zachránil 669 židovských dětí před vyhlazovacími tábory smrti
-nositel řádu T. G. M.

Nicholas Winton se narodil v Británii roku 1909. Pracoval jako burzovní makléř a jako člověk z vyšší společnosti si plánoval, že jako obvykle pojede v zimě lyžovat do Švýcarska. Jeho kamarád z tehdejšího Československa ho však také pozval ve stejném termínu na návštěvu. A tak se nakonec rozhodl, že lyžovat nepojede a odjel  roku 1938 do Prahy za kamarádem. Tam se ... (více v časopise)

Danka Popovská

Dědo, tenkrát, když jsi chodil do školy, taky měnili čas na letní a zimní? Teď je tak brzo tma. A co jste vůbec dělali večer?
Napřed odpovím na první otázku. Čas jsme sledovali podle hodin, které ukazovaly středoevropský čas a nijak se neposouvaly ani nezastavovaly. My kluci jsme se řídili hlavně podle světla - podle sluníčka ... (celé v časopise)

... V místnosti seděla spolužákova maminka, jeho sestry a několik sousedek. V rukou držely zpěvníky, ze kterých zpívaly. Řekly mi, abych si přisedl, podaly zpěvník, a tak jsem se přidal, protože jsem nápěv znal od nás z kostela. Nejen tehdy, i dnes rád zpívám k oslavě svého Pána. Pak se kamarádova maminka krátce vlastními slovy pomodlila, vzala ze stolu silnou knihu a začala v ní číst. Byla to Bible kralická. Už si přesně nepamatuji, co četla, ale text na mne působil, jakoby to byly čerstvé zprávy z novin. Hlavně se tam jednalo o ..

Vzpomíná děda Míla
pokračování příště

... Z myšlenek mě vytrhly nějaké zvuky. Kouknu, a hele! Blížila se ke mě rodinka ledních medvědů.
Maminka se dvěma odrostlejšími medvíďaty si rozvážně vykračovala a zřejmě něco hledala. Nedalo mi to a vletěl jsem přímo do jejího huňatého kožíšku. Víte, jaký kožíšek mají lední medvědi? Ne? No přece hustý a teploučký jaký má ten nejplyšovatější plyšák, vůbec se mi nechtělo ven.
„Hele, větříku, copak to děláš?“ ohradila se medvědice, „jsi nějaký rozdováděný.“ Bylo ale vidět, že se nezlobí.
„To víš, že ano,“ odpověděl jsem se smíchem, „vždyť za chvíli budou Vánoce, to je důvod k veselí.“
„Vánoce?“ řekla svorně medvíďata a vykulila na mě svá perličková očka. „Co to je?“
A tak jsem vyletěl z kožíšku, sednul si před ně a začal  jim vysvětlovat, že ... (více v časopise)

 Váš větřík Všudyfoukal

Budu psát o mé písemce. Na začátku školního roku jsme psali vstupní písemku i z matematiky (na druhém stupni se to tak dělá). Matematiku nemám vůbec, ale vůbec ráda. Ještěže mám taťku, který mi s ní vždycky pomůže. Já jsem se učila, ale moc jsem to nechápala, taťky jsem se ptát nechtěla, protože bych musela počítat to, co mi vysvětloval, a já bych to měla určitě špatně. Tak jsem se té písemky trochu bála. Druhý den jsem šla do školy. Paní učitelka rozdala písemky, já jsem se pomodlila a ... (celé v časopise)

 Ahoj Katka

Chtěla bych napsat něco o svém mazlíčkovi, kterého jsem si pořídila asi před 5 měsíci. Když jsem si ho přinesla domů, těšila jsem se, že si s ním budu hrát. Ale on byl pořád schovaný v pelíšku a spal. Byla jsem smutná z toho, že jsem si přála kamaráda na hraní, a zatím s ním žádná hra není. S tímto problémem jsem se svěřila ... (více v časopise)

Jaruška Zigáčková

Ahojte všichni!
Na toto číslo Kroků jsme si vybrali téma člověk a jeho vztahy k ostatním lidem. Každý člověk se chová ve společnosti svých přátel jinak, než ve společnosti lidí, které vidí poprvé v životě. A tak jsme si připravili pár otázek, nad kterými byste se mohli zamyslet a sami si na ně odpovědět.

1. Myslíš si, že je důležité mít hodně přátel?
2. Vybíráš si svoje kamarády důkladně, nebo se přátelíš s každým?
3. Jsou pro Tebe tvoji kamarádi hodně důležití, nebo si myslíš, že se bez nich obejdeš?
4. Je pro Tebe důležitější mít dobré vztahy s kamarády, nebo s rodinou?
(odpovědi na otázky naleznete v časopise)

Našimi oběťmi pro toto číslo byli: Joe - Kanada-Halifax (35let), Eliška - Zábřeh na Moravě (15 let), Adámek - Loštice (8 let), Lucka - Zlín (15 let)

Jednou jsem zase přišel do Oveček, a bylo zavřeno. „Dovnitř se nesmí! Teta chystá nějaké překvapení,“ volali na mě kluci, jak se honili po chodbě. No, to jsem zvědavý. Už se otevírají dveře a teta Katka volá všechny ovečkové děti dovnitř. „No, páni!“ koukám na to.

Místnost byla rozdělená židličkami na dvě poloviny. Na krásnou a ošklivou. V krásné části byly dva věšáky převlečené za stromy a byly na nich jablka . Plyšové sluníčko se smálo mezi nimi a židličky byly nachystaný na naše zadečky. V druhé části byl věšák jenom jeden a na něm seděl drak s vyplazeným jazykem. Ještě tam visely strašidlácký černý pláště. Za nimi na tabuli byly černočervené mazaniny. Brr, z toho koutku šel strach.
„Běžte tam, kde se vám líbí víc,“ řekla teta. Všichni jsme se nahrnuli mezi ty pěkné věšákostromy a posedali si na židličky. Pak se nás zeptala, jestli si ještě pamatujeme, co všechno Bůh stvořil. A my jsme začali vykřikovat jeden přes druhého: „Žirafy, velbloudy, pejsky, …a člověka.“ „Výborně,“ chválila nás teta Katka. „A ví někdo, jak se jmenovali první lidé?“

„Adam a Eva!“ řekl jsem honem. Chtěl jsem být dřív než Verunka. Ta to taky věděla, protože nám to mamka nedávno četla. „No super, vy jste šikovní,“ pochválila nás teta.
„Přesně tak. Adam s Evou žili v ráji. To byla taková nádherná Boží zahrada a s nimi tam bydlela spousta krásných zvířátek. Zkusíme si to. Vojtíšek bude jako Adam a Verunka bude Eva. A vy ostatní budete zvířátka. Každý si vyberte, co budete a až řeknu TEĎ zamňoukáte nebo zadupete, podle toho, co jste za zvířátko. TEĎ!“ Já jsem byl papoušek, a tak jsem volal ´Pepiku, Pepiku´, jako náš papoušek. A ostatní vřeštěli a dupali jako sloni a opice.

„Tak stačí, umíte to náramně. Takhle nějak to vypadalo i v ráji. Ale s Adamem a Evou tam nebyla jen zvířátka. Hospodin Bůh žil v té zahradě s nimi. Řekl jim: „Ze všech stromů v zahradě smíte jíst, ale z jednoho NE. Jmenuje se Strom poznání dobrého a zlého a je zakázaný, není pro vás dobrý.“ Přilepila na něj značku Zákaz trhání ovoce a pokračovala. „Takhle to mohlo v pohodě fungovat, ale někdo chtěl tu pohodu zničit.“ A teta vytáhla obrovského plyšového zelenožlutého hada a dělala jakože se plazí po tom stromě nahoru. Při tom vyprávěla: „Do zahrady se připlazil Boží nepřítel ďábel, převlečený za hada a promluvil na Evu syčivým hlasem. ´Sss Evo, ssslyšíš mě? Vem sssi jablíčko. Nic ssse ti nessstane.

Verunko, ty jsi jakože Eva a jakože si bereš to jablíčko.“ Ale Verunka začala křičet „Ne, ne, ne, to se nesmí, já si je nevezmu!“  Teta chvilku Verunku přemlouvala, ale pak se zasmála a pochválila ji, že je úžasně poslušná a že kdyby i  Eva tenkrát byla taková, tak lidi nikdy nemuselo potkat neštěstí a zlo. „V Bibli je ale napsáno,“ pokračovala teta Katka „že Eva to ovoce od hada vzala, dala i Adamovi, který tam byl s ní a porušili tak Boží zákaz. Bůh řekl, že dál nemůžou bydlet v zahradě a vyhnal je.“

Všichni jsme museli odejít do té ošklivé půlky a teta za námi zavřela hradbu ze židliček. „Od té doby se nikdo nemůže vrátit do ráje a lidi tak jsou navždycky odděleni od Boha. A to my si dneska zapamatujeme. Porušení Božích pravidel je hřích. A co o hříchu nutně musíme vědět je, že nás odděluje od Boha.“
Všichni jsme stáli jak zaražení a koukali jsme na tetu, jestli tam nemá ještě něco. Takhle to přece dneska nemůže skončit! Navždycky oddělení od Boha…

„Tak co? Tady v tom koutku se vám moc nelíbí, že? Ale nebuďte smutní! Já vám něco prozradím.“ Teta ztišila hlas a dřepla si mezi nás. „Pán Bůh nechce, aby to tak bylo. Miluje nás a chce abychom byli s Ním. Jenže On je svatý a my hříšní, a to nejde dohromady. Ale Bůh je také moudrý a vymyslel řešení. Poslal Pána Ježíše, aby zemřel za naše hříchy. Tím je smazal a nám tak otevřel cestu zpátky k Bohu. No, není to úžasný?“
Naučíme se verš: „Mzda za hřích je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši našem Pánu.“ Ř 6,23
Tak to se mi ulevilo. Verš jsem se naučil, rád bych si ho pořádně zapamatoval. Ještě, že Pán Bůh vymyslel ty Vánoce. Vlastně to, proč je slavíme.

(celé v časopise ... Později jsem si zjistil ještě jednu zajímavou věc. Kolibříci létají ze svých teritorií až 4 tisíce kilometrů daleko. Vědci dodnes nemůžou pochopit, jak je to možné, protože při jejich spotřebě energie neví, odkud ji na ten přelet berou. Je to tak. Když někdo vyloučí ze života Stvořitele, těžko se něčeho dopátrává.

Odkaz na youtube:  http://www.youtube.com/watch?v=MT0hFXblpaM                                                                         

Váš Netopýrek
Iveta Doleželová Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Ahoj holky, ahoj kluci!
Dnes budeme znovu otevírat dveře 13.komnaty a nahlížet společně do tajů sexuálního a manželského života.

KDE A JAK SE V BIBLI PÍŠE O SEXU
Genesis 1,27-28
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“

BOŽÍ STANDART:
- vztah jednoho muže a jedné ženy po celý život
- sexuální vztah pouze v ustanoveném manželství
- sexuální nahota bez studu a viny

(více v časopise)

S láskou teta Míša
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Ahoj kluci a holky,
chtěl bych nejdřív poděkovat za vzkaz jedné babičky, která odebírá Kroky pro svoje vnoučata a taky zdravím vás všechny.Není vždycky úplně jednoduchý psát něco zajímavého do časopisu. A ještě, aby to mělo hlavu a patu, jak říkají naši. To asi znamená, abych neplácal blbosti a aby to k něčemu bylo. Když teď píšu, tak je před Vánocemi. Ale až budete číst nové Kroky, bude možná už po Vánocích.  Tak to vám moje přání, abyste je prožili krásně, přijde trochu pozdě. Ale to nevadí. Jednou  doma  říkali, že je fuk, kdy máme radost z narození Pána Ježíše. Nejlíp by bylo, kdyby pořád. Tak se radujte i v lednu. Víte, píšu vám vždycky v létě o ranči, kam jezdíme. A příští rok, ... (celé v časopise)

Zdraví Štěpán

(více v časopise) ...Minule  jsem Vás prosila o modlitby za déšť. Je to  zvláštní. Ačkoliv  je třeba v Čechách a spoustě jiných zemí déšť samozřejmý, tady  u nás to tak není. Ve Starém zákoně je úplně jasně  napsáno, že jedním z požehnání, které se vztahuje na poslušnost  Božího lidu, je déšť v pravý čas. Za neposlušnost je prach  a písek asi jako v Čechách o Mikuláši brambory a uhlí. Jenže Mikuláš je jen převlečený člověk, ale se Stvořitelem světa je to něco úplně jiného. Teď už máme v Izraeli zakázáno zalévat zahrady, protože v Genezaretském jezeru chybí pět metrů do původní hladiny.

Takže vás moc pozdravuji a neprosím, abyste se modlili za můj běh, i když bych si samozřejmě přála medaili, ale za déšť pro Izrael.

Daniel

Milí čtenáři,
přichází za vámi poslední letošní číslo časopisu KROKY. Zatím není docela jisté, jestli to není číslo úplně poslední. Čtenářů ubývá – ti, kteří se už nepočítají mezi školáky se s námi loučí a noví mladší jakoby nebyli. Z evidence také musíme vyřadit ty, kteří ani po několika urgencích nezaplatili. To samozřejmě ovlivňuje stav našeho účtu, který stejně potřebuje sponzorskou podporu. Všem dárcům moc děkujeme. Pokud skončíme v mínusu, bude rozhodnuto.
V listopadu se sešli autoři jednotlivých článků na své výroční poradě. Věnovali jsme hodně pozornosti připomínkám čtenářů a jejich rodičů. Byly takové, které potěší a povzbudí, ale i ty, které nutí k zamyšlení. Od příštího roku by se tedy KROKY měly změnit. Ne tak výrazně obsahem, jako vzhledem.
KROKY jsou opravdu u nás jediným časopisem pro školáky, který vede k Bibli, Bohu, Pánu Ježíši a životu s Ním. Máme zato, že je hodně důležité, aby děti věděly, že věřit Bohu a počítat s Ním je normální. Je to jediná jistota a Pravda, na které mohou svůj život stavět.
Jsme vděčni, že KROKY za svými čtenáři  přichází už od roku 1998, a  tak letos oslavily své desáté narozeniny. Naším přáním do Nového roku je, aby za vámi mohly přicházet  i nadále.
Přejeme pokojné prožití vánočních svátků a vnímání Božího vedení i v Novém roce.

Za všechny spolupracovníky
zdraví Irena Zemanová