Kroky

 
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size
  • default color
  • blue color
  • green color
ČÍSLO 4/09
OBSAH 4.ČÍSLA ROKU 2009

Postava

Awana

Ve včelím domečku

Plaveme proti proudu - Volání ze skal

Moravští bratři

Zdraví Kája

Konec lenošení v Čechách

Lidé Wycliffovi

Kdo jsou Gedeoni

Krok za krokem...

Tim 2,2

Co vše mi připomene ořech

Zdraví Štěpán

Fotopříběh

Louskáčkovy oříšky

Kuba misionářem

Hledá se pejsek (celý)

Deník Božího bojovníka

Netopýrek - Oživlá větev

13-tá komnata

Pro předškoláky

Dopis z Izraele

Různé chutě ovoce

Básně

 
POSTAVA PRO DETEKTIVY – Velký pád

Prohlížel si dokument, který si nedávno vyžádal u velekněze. Pak ho opatrně uklidil do brašny u sedla a pokračoval se svou družinou za cílem, který si vytyčil. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Stalo se to tak nečekaně a rychle. „Odkud to jde?“ hledal zdroj toho oslnivého světla, které ho obklopilo. Něco tak silného v životě nepocítil. Byl tou záhadnou mocí doslova sražen k zemi ... (celé v časopise)

Zdena Sedláčková
 
VE VČELÍM DOMEČKU

... Dny se zkrátily, noci prodloužily a ve včelím domečku se na přelomu srpna a září zrodila generace pro špatné časy. Skrytá naděje, na níž záleží, v jaké síle včelstvo vstoupí do zimy a v jaké kondici zahájí novou sezónu zjara, ještě pilně zpracovává zásoby na zimu. Tyto dělnice, ve srovnání se včelami sběrové sezóny, se dožijí výjimečně dlouhého věku – až šesti měsíců. Zimní včely „přebírají“ zkušenosti poslední letní generace, aby ji pak předaly té první jarní. Je to článek řetězu, který spojuje minulost s budoucností. Článek, který je početně oproti vrcholu sezóny velmi slabý, nicméně kvalitou musí být přeci jen ten nejlepší – to aby ... (více v časopise)

Petr Plaňaský
 
PLAVEME PROTI PROUDU – Volání ze skal

Ahoj holky a kluci! I když se prázdniny přehouply do své druhé poloviny, čeká na vás jistě ještě spousta krásných zážitků. Ale napadlo vás někdy, že za všemi těmi táborovými programy a výlety se skrývá práce vašich vedoucích? Napadlo vás, že i oni se někdy dostanou do úzkých a volají do nebe o pomoc? A právě o tom, je dnešní příběh ... (celé v časopise)

teta Míša
 
ZDRAVÍ KÁJA

(více v časopise) ... Maminka mi říkala, že se jí taky párkrát stalo, že mluvila a jednala dřív, než myslela. A pak jí to strašně mrzelo a musela to nějak řešit. Nejlíp je omluvit se hlavně tomu, koho se to týká. A vyrovnat to mezi sebou. Tak mě trochu uklidnila. Když dělají „seky“ dospělí, tak se to přece může stát i dětem. Ale bez Pána Ježíše to nejde. Tak jsem i proto za kraslický tábor vděčná.

Všechny zdraví Kája
 
KONEC LENOŠENÍ V ČECHÁCH

(celé v časopise) ... Začíná nový školní rok. Poslouchejte a přemýšlejte, jakou práci má Bůh právě pro vás. Nemusíte kázat hned celé třídě, ani prorokovat jako Jeremiáš. ALE – nesedí třeba vzadu ve sboru smutná tetička nebo strýček? Nepotřebují slyšet milé slovo nebo aspoň pozdrav právě od vás? Nemáte kolem sebe kamarády, kteří nikdy neslyšeli o tom, že je někdo má opravdu rád? Věřte mi, na to NEJSTE MALÍ. Ať je vám 5 nebo 12, můžete pracovat pro svého Pána.

Zuzzka
Zkušenosti a zážitky s vaší prací ve sboru nebo ve škole pište na adresu: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
 
LIDÉ WYCLIFFEOVI

Misionář se tedy nejdřív sám naučil španělsky, a když se potom vypravil k domorodcům, vzal s sebou španělskou Bibli. Brzo ale poznal, že mu místní lidé nerozumí. Mluvili svou vlastní řečí. Jeden z nich, který trochu španělsky mluvil, mu řekl:“ Proč se Bůh nenaučí naši řeč?“
To misionáře oslovilo. Rozhodl se mezi nimi usadit. Když uměl vyslovovat první slova jejich těžké řeči, skákali radostí a tleskali. Několik mužů se mu horlivě věnovalo, protože chtěli, aby se brzo naučil víc a byli jeho trpělivými učiteli. Byli nadšeni, když ... (více v časopise)

 
KDO JSOU GEDEONI

Od dob svého založení se Gedeoni rozšířili ve velkou mezinárodní organizaci, která má zastoupení asi ve 180 zemích světa a tiskne Bible do 80 různých jazyků. Gedeoni působí také v České republice – i u nás se s Biblemi označenými hořící lampou můžete setkat, anebo se Gedeony můžete sami stát. Někdy však pro to, abyste někomu mohli darovat Bibli a mluvit o Ježíši, nepotřebujete ani být v žádné organizaci. Stačí ... (celé v časopise)

 
KROK ZA KROKEM

1.stupeň obtížnosti
2.stupeň obtížnosti
3.stupeň obtížnosti

(více v časopise)

K čemu je to dobré:

1) Přiznáš se k Pánu Ježíši veřejně před lidmi. On slíbil, že se přizná před Bohem k tobě.

2) Budeš tedy prožívat Boží přízeň a blízkost.

3) Každé takové vyznání před lidmi posiluje tvoji víru.

4) Naplňuješ Boží vůli. Pán Ježíš nám dal úkol: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky“ Mt 28,19 Pamatuj, že nic neděláš jen sám za sebe. Bůh je vždycky s tebou.

Když říkáš lidem o Bohu, tak On to nenechá jen na tobě. Sám při tom jedná.

Odlepování nálepek
... A já vám dnes prozradím jedno tajemství. Ty „nálepky“ totiž nejsou na světě vůbec náhodou. Vymyslel je Boží nepřítel – ďábel. Nabízí vám je a má velkou radost, když se vás dobře „přichytnou“. On totiž moc dobře ví, že dokud se vás budou držet, dveře Božího království se vám nikdy neotevřou. A co víc. Ty nálepky nejdou jen tak odlepit. Jejich jméno je totiž HŘÍCH a je jen jediný způsob, jak se jich zbavit ... (celé v časopise)

Radim
 
CO VŠE MI PŘIPOMENE OŘECH

Náš kluk má rád ořechy. Je to pro něj velká pochoutka, sladkost, dobrota. Dokonce je má rád tolik, že si jich pár vzal na výlet. I s louskáčkem. Ono totiž není tak snadné se k tomu pamlsku dostat. A občas je to vysloveně problém. Proto se i o problému někdy říká: "to je oříšek" ...

(více v časopise)

... Když leží ořech ve dlani, vypadá jako malý dárek, jaký dávají děti. Když ho pak rozlousknete dost opatrně, vzniknou dvě malé lodičky na hraní. Ale někdy mi v tom důlku dlaně připomene i hlavici hřebu, který kdosi krutě zabodl do těch nejlaskavějších rukou…

 
KUBA MISIONÁŘEM

... Sedli jsme na koberec a teta Katka nám říkala, že ve všech zemích prý žijí děti a dospělí, kteří ještě nikdy neslyšeli o Bohu a neumí si poradit se svými problémy. Bůh tyto děti a dospělé moc miluje a posílá k nim svoje lidi, kterým se říká misionáři. Misionáři vyprávějí o Boží lásce a pomáhají s čím je zrovna potřeba. Nakonec teta řekla: „Chcete být taky takovým misionářem?“ Já jsem chtěl. Tý jo, podívat se do takovejch zajímavejch zemí. To bych moc chtěl ...

(celé v časopise)

... Ještě večer v posteli jsem se díval na svou mapu, se všema vlaječkama, které jsem získal a přemýšlel jsem, kam mě Bůh pošle až budu velký. „Bože pošli mě, já určitě půjdu, tvůj Kuba.“

 
HLEDÁ SE PEJSEK

Hledá se pejsek, světle hnědé barvy, ne příliš velký, ale ani malý – slyšící na jméno Fousek. Kdo o něm víte, zavolejte, prosím, na tel.: 691 43 63… To bylo tak: Pejsek měl rád svého pána a ten pán měl rád svého pejska. Bydleli v malém domě na kraji velkého města, které páchlo i vonělo zdaleka… to bylo čichání a čmuchání, olizování a kýchání, když spolu procházeli ulicemi toho města. To bylo hluku, křiku, zvuků a tónů, až se z toho jednomu točila ta psí hlava. Fousek a jeho pán byli dobří přátelé a v mnoha věcech si naprosto rozuměli. Jen občas tomu pejskovi vrtalo hlavou, proč mu jeho pán některé záležitosti nechce dovolit. Když ráno vycházeli z domu, v němž bydleli, stála často u dveří velká papírová krabice s hromadou různých novin, časopisů a letáků, které tam jeho pán házel přímo ze schránky. Jednou, když zase procházeli kolem, strčil Fousek svůj čumák do téhle krabice, ale  než se stačil pořádně podívat, trhnul jeho pán vodítkem a řekl: "Fuj!". Tohle si pejsek pamatoval z procházek se svým pánem, když čichal k flekům po kočce, plesnivé rybě nebo jedu na krysy a dalším zajímavostem. Proč mu to ale říkal, když chtěl prozkoumat tu krabici? To Fouskovi začalo vrtat jeho psí hlavou… A jednou, když byla příležitost, seběhl sám dolů ke dveřím, u kterých krabice stála. Nedočkavě do ní nahlédl a jeho psí oči uviděly:

­- krásný a nezávislý
- poslouchej sám sebe
- jak se stát úspěšným pudlem
- točený salám – nyní 25% navíc
­- z jezevčíka dobrmanem za 14 dní
- odřezky z uzenin – nové a lepší právě teď
- přípravek věčného mládí
­- po užití tohoto šamponu je má srst zářivě bílá

"Proč mě můj pán varoval před těmi úžasnými zprávami?" řekl si pejsek. Proč mi to všechno zatajil? A jedním skokem byl venku. Co všechno pak prožíval, to přesně nevím, ale když jsem ho asi za měsíc zahlédl, byl vyhublý, špinavý s natrženým uchem a zdálo se mi, že kulhal. Jeho oči byly  vyhaslé a moc a moc smutné. Vzpomínal na dobu u svého pána, na jeho vlídný hlas, ale i varovná slova. Co říkáš, myslel to s Fouskem jeho pán špatně, když mu nedovolil všechno a před některými věcmi ho varoval?

Radka Křibková
 
NETOPÝREK – Oživlá větev

... „Psst! Tiše. Hlavně tiše.“ šeptlo to kousek ode mě. Už jsem byl nervózní. „Kdo si to tu hraje na schovávanou?“ vypískl jsem dotčeně. „Tak kde jsi?“ „Přímo před tebou, bambulo. Taháš mě drápkem za křídlo.“ Ucuknul jsem nohou, jako by do mě vjela elektřina. „Zza křídlo?“ Poulil jsem oči, ale ať jsem dělal, co jsem dělal, nikoho jsem neviděl. „Nemohl by ses nějak pohnout, prosím? Já tě pořád nevidím.“ Cosi vzdychlo, a pak se ten pahýl větve zatřásl a ve vrchní části se objevilo jasně oranžové oko. Už dlouho jsem se tak neleknul. Málem jsem se pustil stromu. Pak ta větev zaklapala zobákem a otočila na mě svou hlavu. Konečně jsem ho pořádně uviděl. Byl to pták velikosti asi jak holub, s peřím, které ... (více v časopise)

Iveta Doležalová
 
DOPIS Z IZRAELE

... Ale chtěla jsem vám napsat něco o jeruzalémské ZOO. Jmenuje se Biblická zoologická zahrada. Nevím, jestli jste někdy přemýšleli nad tím, kolik zvířat je zmíněno v Bibli. Je jich spousta a v naší ZOO jsou u jejich klecí a výběhů zaznamenány biblické verše, které se na ně vztahují. Třeba v 1. Královské, kde je popisováno bohatství krále Šalamouna stojí: "Jednou za tři roky přijíždělo zámořské loďstvo a přiváželo zlato a stříbro, slonovinu, opice a pávy." Jeden z jeruzalémských slůňat se jmenuje Gábi. O slonech se rozhodně píše v knihách Makabejských. Kdysi dávno se sloni používali ve válkách. O tom jste se asi ve škole učili ... (celé v časopise)

Daniel
 
ÚVODNÍK

Milí čtenáři, už několikrát jsem se zamýšlela nad tím, že bychom měli mít každé číslo nějak tematicky zaměřené. Aspoň se s tím u jiných časopisů čím dál častěji setkávám. Ale vzhledem k tomu, že se na tvorbě Kroků podílí parta dobrovolníků, těžko mohu nějak moc konkrétně určovat kdo, co, kdy, o čem a jak má psát. Každý dává na papír to, co má na srdci. A právě v tom je ta zajímavost. Už několikrát jsem si všimla, že aspoň tři – čtyři články nezávisle na sobě sledují stejnou myšlenku. Tentokrát mne překvapilo – až zarazilo, že je jich víc než pět. A o jaké téma jde? Misie – naše svědectví. Vracíme se po prázdninách a dovolených k pracovním povinnostem, rytmu všedních dní. Nemusíme se už od pondělí těšit na pátek a následnou volnou sobotu a neděli. Kája nám radí, abychom se radovali ze všeho, co prožíváme. Každý den může být zajímavý, bohatý na setkání a zkušenosti. Štěpán přišel na to,že svědectví Jonáše je důležité na každém místě, kde jsme. A tak přeji sobě i vám, abychom se uměli těšit i z malých radostí všedních dnů. Abychom chtěli být vždycky tam, kam nás Bůh posílá a vyřizovali to, co lidé kolem nás potřebují slyšet – i vidět.

Irena Zemanová
 


KOLIK LIDÍ JE ONLINE

Máme hostů: 2 připojeno

ČÍSLO 1 2014

ČÍSLO 6 2013

ČÍSLO 5 2013

ČÍSLO 4 2013

ČÍSLO 3 2013