Kroky

Se zalíbením si prohlížel zlatý pohár, ze kterého se právě napil. „No řekněte, přátelé, není škoda nechat takovou nádheru jen tak ležet někde v chrámu?“ Všichni se smáli a slavili své bohy opojeni vínem.Král se chystal znovu napít, když... Z ničeho nic se objevily prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce.Vyděšeně zíral na stěnu. Zbledl v tváři a kolena se mu rozklepala hrůzou.„Okamžitě přiveďte zaklínače a věštce!“ zakřičel.
Přestože vyhlásil úžasnou odměnu, nikdo z babylonských mudrců nebyl schopen nápis na zdi rozluštit. Všichni byli zděšeni z toho, jak byl král bledý. „Kéž jsi zbaven té hrůzy,“ přála mu královna. Po všech těch nezdarech s luštěním záhadného nápisu si vzpomněla na muže, kterého měl její tchán, bývalý král, ve veliké úctě pro moudrost a úspěch ve výkladu snů. „Tvůj otec mu důvěřoval, proč toho člověka nenecháš zavolat?“
Netrvalo dlouho a před králem stál zmíněný muž. Král si ho zvědavě prohlížel. „Slyšel jsem, že jsi opravdu dobrý v rébusech. Podívej, tohle nikdo nedokázal rozluštit,“ ukázal na nápis. „Pokud to svedeš, staneš se třetím mužem v zemi. Zahrnu tě dary. Slibuji.“ „Nech si své dary, králi,“ odmítl s díky muž. Prohlédl si nápis a pokýval hlavou. „Víš, stejně jako tvůj otec, ani ty jsi nesklonil své srdce před Pánem nebes. Povýšil ses nad něho,“ řekl a zadíval se králi do očí. „Chceš znát výklad? Sám Bůh poslal tu záhadnou ruku, aby ti napsala zprávu...“ „Ale co? Co je v ní?“ byl král zvědavý.
Muž ukázal na nápis: „Mené, mené, tekel ú-parsín. To znamená, že Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je. Byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký. Tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům." Král byl spokojen - rébus je konečně rozluštěný. Nechal muže obdarovat a rozhlásil po své zemi, že bude ctěn jako třetí muž v zemi. Docházela králi vážnost poselství? Kdo ví. Jisté ovšem je, že ještě té noci byl král zabit. Jak se jmenoval tento král?  A kdo byl ten moudrý muž?

JAK VYPADÁ BŮH
Lidé mají různé představy o tom, jak vlastně Pán Bůh vypadá. V učebnicích dějepisu se často můžete dočíst o tom, že si lidé nevěděli rady s různými přírodními úkazy jako je třeba bouřka nebo vichřice, a tak si tyto jevy spojovali s hněvem nejrůznějších Bohů.

DĚDEČEK NA OBLÁČKU

DRÁB S BIČEM V RUCE

BŮH JE DUCH

(celé v časopise)

Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Římanům 1,20

Příště si řekneme o Bohu a o tom jak vypadá ještě malinko více.

(více v časopise) ... Když jsem o tom doma s mamkou mluvila, došly jsme k tomu, že máme hodně důvodů Pánu Bohu děkovat. Nejenom za tu ochranu v nemoci a nejistotě, ale taky za jídlo a teplo a to všechno, co nám přijde naprosto samozřejmé. Mně taky třeba strašně chyběla mamka. Doma jsem se s ní chtěla pořád mazlit a objímat. Taky jsem se ujistila, že lidi ze sboru o sebe mají starost. A nejsou to jen takové řeči. Dostala jsem dopisy. Od dětí z besídky, dorostu i mládeže. Hodně lidí mě pozdravovalo. Dokonce i od mamky z práce. A přitom jim to mohlo být jedno. Mám zase hodně věcí k přemýšlení. Když se nic neděje a život jde ‚lážo plážo‘, tak je všechno jasný. Ale ono to tak jednoduché není a někdy si fakt nevím rady. Třeba proč se někteří věřící chovají hůř, než nevěřící.
Ale co, teď mám radost, že jsem doma a mám mámu. Ona totiž při jedné cestě z nemocnice v chumelenici nabourala.

Ahoj kamarádi z Kroků,
nejdřív jsem chtěl nechat místo jen pro Káju. Ona měla v poslední době zážitky! Ale nakonec jsem si řekl, že jeden zážitek jsem měl taky. Když byla v nemocnici, nabourali jsme s mamkou při cestě od ní. Hodně sněžilo a mamka dostala smyk. Nabourali jsme do auta v protisměru. Klepaly se mi nohy, ale nebrečel jsem. Nejdřív jsem si myslel, že nás teda Pán Bůh neochránil, když nevyslyšel mamky volání. Mamka volala Pána Boha nahlas. Taky mohl ten smyk zvládnout a auto srovnat. On by mohl. Ale stejně jsme nabourali. Řekl jsem to mamce a ona mi vysvětlila, že nás přece ochránil! Nikomu se nic nestalo (i když auto je na odpis) a to je veliká milost. Viděl jsem to pak v dalších dnech v televizi. V tu neděli, když jsme bourali, sněžilo a silnice byly hrozné. Začala ta sněhová kalamita.
Nakonec jsme se doma shodli na jednom: ve vteřině se může život změnit. Nebo skončit. A nic neuděláme. Tak se budeme k sobě chovat co nejlíp a budeme vděční.

(celé v časopise) ... Závislost je vězení. Jsi zavřený, ale kliku od dveří nemáš. Za chvíli ti určité množství nestačí a jdeš dál, bereš víc, používáš silnější drogy. Tělo ale není nezničitelné. Už se ti tady na světě nelíbí? Závislost je zkratka na hřbitov. Mnozí tomu nevěřili, dokud si to nevyzkoušeli sami.

 - Nikdo nežije tak dlouho, aby mohl vyzkoušet chyby celého světa.

- Hloupí lidé se učí jen na svých chybách.

- Chytří i na chybách těch druhých.

... Demos byl pozván na audienci k diktátorovi. Měl pět minut, ale strávil s ním téměř půl hodiny. Nakonec jej diktátor požádal, aby se modlil za déšť pro zemi. Když druhý den odlétal, byla Haiti svlažována tropickým deštěm. Bůh dal této zemi své požehnání.
Bůh byl na Haiti i tehdy, když se země třásla. Ví o každém člověku, který přišel o život i o každém, který přežil. A stejně tak ví o tobě. Události na světě mohou být i tobě varováním.  Potřebuješ být smířený s Bohem. Dnes. Nevíš totiž, kdy a jakým způsobem  tě Bůh odvolá. Buď tedy připraven na setkání s Ním ... (více v časopise)

... Sestupovali jsme pak níž a níž a podávali zprávu nahoru na palubu. Už jsme byli skoro u dna. Byla tam hrozná tma. Rozsvítili jsme znovu světla, pozorovali dění kolem a sbírali vzorky. Za chvíli se kolem mihl dlouhý stín. Přímo před ponorkou proplouvala dlouhá nádherná krakatice. Páni! To byla podívaná. Tajili jsme dech. Otočila se a  kolem okénka se mihlo její veliké oko. Všimla si nás. Najednou jsme uviděli dlouhé chapadlo, jak se nám omotalo kolem části ponorky. Asi si myslela, že jsme nějací nepřátelé nebo velryba, kteří ji chtějí ohrozit.. Ponorka se zatřásla. Co se to děje? Krakatice byla větší, než jsem si myslel.
Chtěli jsme začít stoupat. Jenže ouha.  Krakatice měla velkou sílu a začala nás táhnout ke dnu. Byla to nepříjemná situace ... (celé v časopise)

AHOJ, HOLKY A KLUCI
Doufám, že jste do Nového roku vstoupili s chutí a s optimismem, a že se těšíte i na to, co zajímavého a praktického se dozvíte prostřednictvím 13-té komnaty.
V letošním roce si nebudeme povídat o lásce, vztazích a sexu, ale nahlédneme do tajů kouzel, čar a magie. Tak se dejte do čtení, protože na vás čekají „čarodějnice“... (více v časopise)

 A CO NA TO BIBLE?
Boží slovo nám jednoznačně ukazuje, jak se k čarodějnictví máme postavit. Jednoduše: „Čelem vzad a rychle pryč“! Bůh čarování zakazuje a trestá.

– ovládat přírodní živly může jen Bůh, protože on je jejich Stvořitelem

– načerpat sílu lze jen u Boha, protože On je zdrojem života

– tvé myšlenky může měnit jen Bůh, protože vycházejí z tvého srdce  a nikdo jiný do tvého srdce nevidí

– budoucnost je v rukou Boha; stane se tak, jak předpověděl v Bibli

– podobat se máme jen Ježíši Kristu; jeho láska a postoje jsou mnohem více než hříšné příklady čarodějnic.

A to je dnes všechno. Jestli někdo z vás náhodou WITCHky čtete nebo jestli vlastníte některé z kouzelných předmětů, které se prodávají spolu s časopisem, tak je prostě vyhoďte do koše. Je to smetí.

.. Je to už několik let, kdy jsem svůj život odevzdal Pánu Ježíši. Od té doby vlastně nejezdím sám a vím, že mi v kritických situacích pomáhá. Dává mi pokoj a klid třeba i v jednání s nepříjemnými cestujícími. A čas na konečné zastávce, v přestávkách mezi spoji, rád využívám k rozhovoru s Bohem, nebo si čtu, někdy i zazpívám. Za dobu mého zaměstnání mám spoustu veselých, smutných i napínavých zážitků. Dva z nich vám povyprávím …(celé v časopise)

Hledání Boží vůle
Bůh má s každým člověkem své záměry. Jeho úmysly jsou vždy čisté a v jeho plánu jsou věci pro tebe dobré.
Jestliže jsi Pánu Ježíši vydal svůj život a chceš poznat, jakou cestu pro tebe připravil, budeš chtít také vědět, jak hledat jeho vůli.

Boží vedení najdeš  A) v Bibli
                             B) v modlitbě
                             C) v názorech moudrých křesťanů ve tvém okolí
                             D) ve spojení okolností a zdravého rozumu.

(více v časopise)

Jestli nevíš, zda jednáš správně, ptej se sám sebe: Oslaví to Boha? Je to čisté a spravedlivé? Neublíží to někomu jinému?
Při hledání Boží vůle se spolehni na verš: „…Váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí.“ Lk 11.13

Radim

Opět za vámi přišly KROKY. První letošní číslo má trochu jinou podobu, ale stejný obsah. Stále nám záleží na tom, aby se naši školáci dověděli víc o Bibli, o Bohu a Pánu Ježíši, o živote s Ním. Kolem nás přibývá mnoho nových informací, mnoho změn, a tak je dobře, že si můžeme připomínat ty staré stále platné pravdy a jistoty, na kterých můžeme stavět svůj život.
Bereme na vědomí, že děti méně čtou. Ale těžko se smiřujeme s tím, že nám ubývá čtenářů. Samozřejmě, že děti školáky nezůstávají – dorůstají a odrůstají, čtou časopisy jiné. Ale do sboru nepřibývají děti nové? Velmi bychom si přáli, aby v každém sboru kde je nedělní škola, odebírali aspoň jeden výtisk. To čtení je totiž nejen pro děti, ale může pomáhat i rodičům (třeba to, co píše Štěpán a Kája) a učitelky menších dětí zase inspirovat vyprávění Kubovo.
Někdo namítá, že časopis by mel být buď pro starší školáky nebo pro mladší. Takto je pro každého jen část. Ale není v rodinách víc dětí různého věku? A dospělí přečtou vždycky celý časopis, který si koupí? Sdílím se takto s vámi o moje = naše starosti. Prosím, poraďte a pomozte. Vědí všichni ve vašem okolí o tom, že by KROKY mohly chodit i k nim? Všechny čtenáře bez rozdílu věku zdravím naším přáním a pozdravem Jistým krokem správným směrem