Kroky

Ahoj holky a kluci!
To jsem rád, že jsme zase spolu. Už jsem se na vás těšil. Připravil jsem si totiž malou hádanku. Tak schválně – jestli ji uhodnete!

Mají něco společného „vajíčko“ a „Bůh“?
Uhodli jste? Že se vám zdá hloupé, srovnávat „vejce“ se všemohoucím Pánem Bohem? Správná odpověď je: ANO. Pokusím se vám totiž na „vejci“ vysvětlit, jak může být Pán Bůh JEDEN a zároveň TŘI.
Možná jste si už všimli, že někdy v našem časopise mluvíme o Pánu Bohu a jindy v našich příbězích vystupuje osoba Pána Ježíše. A aby toho nebylo málo, tak je někdy zmíněn ještě Duch Svatý. Prostě to vypadá, že místo JEDNOHO Boha máme najednou Bohy TŘI.
Ve skutečnosti je to jako s vajíčkem. Vajíčko má skořápku, žloutek a bílek. Ale je to jen JEDNO vajíčko. Skořápka chrání to, co je ukryto uvnitř – tedy žloutek a bílek. Splývají spolu, ale dají se použít i každý zvlášť. Bez skořápky by žloutky a bílky nemohli vůbec existovat a vejce už by nebylo vejcem. Bílky se používají třeba k pečení jemných dortů a žloutky do omáček nebo krémů. Dají se použít každý zvlášť, ale vejcem jsou pouze dohromady.
S Pánem Bohem je to podobně. I on je jen JEDEN, ale projevuje se ve třech osobách. Každá Boží osoba má svůj úkol a poslání. Ale stejně jako všechny složky vejce, tak i tyto tři Boží osoby spolu splývají a kdyby jen jedna chyběla, tak stejně jako vejce by ani Pán Bůh nebyl úplný.
Boha – Hospodina, lze přirovnat ke skořápce. Hospodin bdí nad celou zemí a má vše pod kontrolou. Nejvíce se o Něm můžeme dočíst ve Starém zákoně.
Pán Ježíš - není to nikdo jiný než Bůh sám. Jen na sebe vzal podobu člověka, aby se nám přiblížil a projevil svou lásku. Ale Bůh v těle by tady s námi nemohl být 2000 let. A tak když Pán Ježíš vstal z mrtvých, byl vzat před očima učedníků do nebe.
Abychom tady nezůstali sami, poslal Bůh na zem svého zástupce – Ducha Svatého. Duch Svatý nám pomáhá s Bohem mluvit a také slyšet jeho hlas. Potřebujeme Ho, aby nám pomáhal mít s Bohem vztah.

(celé v časopise)

... Ale víme vůbec, proč se velikonoce doopravdy slaví a co znamenají? Uvědomujeme si, že o velikonocích oslavujeme nejdůležitější událost v dějinách lidstva? Jestli ano, tak potom můžeme velikonoční pondělí proměnit v den „zvěstování evangelia“.

Tady je RECEPT:
Ingredience:
– odvahu změnit zažitou tradici
– letáček o tom, jaký je smysl velikonoc
– popř.kytara (nebo jiný hudební nástroj) a křesťanská píseň
– dárek (Nový zákon nebo jiná evangelizační brožurka)

Postup práce:
Příchozího hosta pozvěte ke stolu a pomocí letáčku mu vysvětlete, jak a proč se velikonoce vlastně slaví. Místo koledy „Hody, hody doprovody...“ mu zazpívejte chválu a jako výslužku mu nabídněte Nový zákon nebo jinou knihu. To vše „pečte“ pomocí  modliteb. Nebuďte zklamaní, když vás host odmítne. Zkušenost, kterou ve vaší rodině o velikonocích prožije, si zcela jistě bude pamatovat. Možná mu to pomůže, aby jednou mohl uvěřit, že Pán Ježíš zemřel i za něj!

Dvě slova - pokračování

(více v časopise)

teta Míša

... „Proč se na to ptáš, Pavle?“ - „Protože všichni kluci ve třídě mluví sprostě a já nechci vypadat jako ťulpas,” zněla jednoduchá odpověď. Dospělák (vedoucí) má najednou jasno - pro něj v tu chvíli přestává být důležitá odpověď na otázku. Spíše mu vrtá hlavou, proč byla položena. Jenže náš klučík chce dostat na svoji otázku odpověď. „Tak tedy může, nebo nemůže křesťan mluvit sprostě?” Tak se na to teď společně podívejme ...

(celé v časopise)

Váš Radek Kalenský

(více v časopise)

... Bartimaios je tak pro mě velkým povzbuzením. Když se správně rozhodnu a vím, co mám dělat, když jsem si jist tím, na koho se mohu spolehnout, pak se nemusím nechat odradit křičícím davem. Také mohu odložit to, kým jsem byl. A nakonec se s důvěrou obrátit na Ježíše s prosbou, aby ze mě udělal někoho úplně nového.
Přeju vám, abyste se dokázali chopit příležitosti, až nastane ten správný čas. Buďte v tom rozhodní jako slepý Bartimaios. A určitě se nedejte nikým odradit!

Jednou, když jsme přišli do Oveček, byla uprostřed koberce řeka z modrého papíru. U ní ležela teta Katka a vypadala, že spí. Nejdřív jsme nevěděli, co máme dělat, tušili jsme, že je to nějaká hra, ale nevěděli jsme, jak se hraje. Tak jsme se začali chichotat a Kryštůfek opatrně zatřásl tetu za rameno: „Teto, je ti něco?“ „ Já nejsem žádná teta, já jsem prorok Eliáš, tak se mnou netřes, jo!“ řekla teta. „Jé, ty jsi prorok a proč ležíš na zemi?“ volali jsme. Teta si položila prst na pusu a zašeptala: „Já se tu schovávám, posaďte se ke mně a já vám to povyprávím, ...

(celé v časopise)

Ahoj čtenáři,
doufám, že jste dostatečně natěšení na další „Naše otázky a Vaše odpovědi“. Zrovna mě na úvod nenapadá nic zajímavého, co bych napsal, takže to nebudu zbytečně prodlužovat. Vlastně budu, protože tentokrát tu bude taková malá změna, jelikož jako zvláštního hosta nebudeme mít nikoho ze zahraničí, ale super šéfredaktorku Kroků, tetu Irču. A téma je Sláva.

1) Myslíš si, že  sláva je užitečná nebo škodlivá?

2) Zaslouží si slavní lidé obdiv?

3) Jakými způsoby si myslíš, že se zjevuje Boží sláva?

4) Je podle tebe dobré, mít někoho slavného, jako svůj idol?

5) Jaký si myslíš, že je rozdíl mezi Boží slávou a lidskou slávou?

(odpovědi najdete v časopise)

Takže, jsem rád, že jste se pročetli až sem, protože tady to končí. Doufám, že se vám tyhle otázky i odpovědi líbily, a že jste se mohli i poučit, protože celý život je vlastně o poznávání Boha a Pána Ježíše, tak doufám, že vám k tomu tahle rubrika pomohla.

Ahoj holky a kluci,
v minulém čísle Kroků jsme si povídali o WITCHkách a mně přišel jeden zajímavý email. Jedna čtenářka si myslí, že kamarádky WITCH vlastně nebezpečné nejsou, ale že za vším stojí zlí lidé, kteří časopis napsali a namalovali. Tak pojďme společně prozkoumat, jak to vlastně je. Téma dnešní 13-té komnaty: DÉMONI A ANDĚLÉ

NEJSME TADY SAMI...

PŘEVRÁCENÉ SRDCE

PROHRANÝ BOJ

SLUŽEBNÍCI BOŽÍ

ZLÍ A HODNÍ LIDÉ

DOKONALÝ PLÁN ZÁCHRANY

(více v časopise)

Příště se můžete těšit na: Moderní čarodějnice

(celé v časopise)

... Když zemře někdo  blízký z židovské rodiny, rodina drží dny smutku. Jejich dům je otevřený  a  navštěvují je příbuzní a přátelé, kteří je chtějí  potěšit. Ti se ovšem  nepovažují za hosty, o které je potřeba se starat. Naopak, ti kdo přijdou, se  starají o tu pozůstalou  rodinu. Příchozí nemluví a čekají, jestli někdo z  truchlících  bude chtít něco říct. Pár dní než se to stalo, jsem ji potkala  a ona  nadšeně mluvila o svém synovi, který už je ženatý  a otcem tří dětí. Byl  právě ve službě jako rezervista.  Když mi moje bývalá spolužačka volala, že padl,  nemohla  jsem uvěřit svým uším. Pak jsem obě plakaly. Jak se může něco takového stát?

(více v časopise)

... Co  říci závěrem? O práci "pošťáka" by se dalo hodně psát.  Je to  práce fyzicky dost náročná, ale i zajímavá. A když  víte, že Pán Bůh nad vámi bdí  a chrání vás na každém  kroku, je to úžasné!

1. Hřích nás odděluje od Boha.

2. Hřích je jakákoli věc, kterou se proviníme proti Bohu, lidem i proti sobě.

3. Odplatou za hřích je smrt. Ř 6.23  Nezapomeň, že trest za tvůj hřích na sebe vzal Pán Ježíš, když se i za tebe obětoval na kříži.

4. Bůh tě na tvé hříchy upozorňuje - Duch svatý tě z nich usvědčuje v tvém srdci.

5. Bůh tě miluje a touží ti tvé hříchy odpustit a mít s tebou opět krásný vztah lásky.

6. Aby ti Bůh mohl hřích odpustit, musíš udělat pokání.

Pokání je modlitba, ve které A) vyznáš Bohu svůj hřích – pojmenuješ své špatné jednání

                                              B) upřímně lituješ, že ses tak zachoval

                                              C) opustíš tento hřích – rozhodneš se to už neudělat a poprosíš Boha o sílu a pomoc
                                                  v případě pokušení

Příklad modlitby pokání:
Pane Ježíši, prosím odpusť mi, že jsem lhal rodičům. Je mi moc líto, že jsem se nedokázal zachovat správně. Vím, že Tě to mrzí i mé rodiče to mrzí i já se cítím hrozně. Nechci už nikoho svým chováním zarmucovat, chci Tobě i rodičům dělat radost. Prosím dej mi sílu příště mluvit pravdu. Děkuji ti za tvou lásku a věrnost. Amen

*Pokud se proviníš proti nějakému člověku, součástí pokání je omluvit se mu a požádat o odpuštění i jeho.

*Každý hřích nás odděluje od Boha,  pokání nás k Němu zase vrací.

* Každé naše zlé jednání a myšlení Ho zarmucuje a zraňuje.

To nejdůležitější, co potřebuješ o hříchu vědět ale je, že

1. Bůh je spravedlivý. Odpuštění není „zadarmo“. Ježíš kvůli tomu prošel krutou smrtí. Nejde to brát na lehkou váhu.

2. Boží láska je větší než jakýkoli hřích, který bys mohl udělat.

3. Jako Bůh odpustil nám, tak i my máme odpouštět.

Vítězství v boji s hříchem přeje RADIM

Myslím, že většina z nás se už dostala do situace Pavlíka z Awany a řešila problém: přizpůsobit se nebo být Ťulpas? (- přinejmenším). Nám lidem se určitě víc líbí být slavným nebo aspoň důležitým či obdivuhodným. Tedy přece jenom se od ostatních nějak lišit. V průběhu života nám k tomu Bůh dává hodně příležitostí. A pokud jsme se pro oběť Pána Ježíše stali Jeho dětmi, může tu naši jinakost použít ke své oslavě, použít tak, abychom byli částí Jeho slávy.
Že si tak Eliáš schovaný u potoka Kerítu, kde ho zásobovali havrani, nepřipadal? My to s odstupem doby a v dalších souvislostech můžeme vidět jinak. Není i to třeba důkazem, že stvoření poslouchá svého stvořitele? A kdyby bylo pravdou, že Příroda si vývojem účelově vybírá to lepší, užitečné a pod, bylo by na zemi místo pro vombaty, gekony a různé pouštní brouky? A další krásná barevná stvoření v mořských hlubinách?
K takovým úvahám a zajímavostem vás dovedou KROKY, které právě držíte v ruce. Moudrý Šalomoun říká: Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat. (Přísloví 25,2)
Jsme rádi, že i toto číslo se mohlo vydat za svými čtenáři. Omlouváme se všem, kteří zaplatili v prosinci loňského roku a přesto měli znovu vloženou složenku a na štítku „neuhrazeno“. Měnili jsme účet, účetnictví, databázi a došlo k chybě. Už je to opraveno, děkujeme za pochopení.
S přáním moudrosti a pokoje zdraví