Kroky

Přemýšlím o tom, za kým vlastně KROKY chodí. Na titulce je uvedeno, že je to křesťanský časopis nejen pro děti. Na svých 40ti stránkách přináší úkoly a čtení pro školáky, kteří se už pomalu se školou loučí. Nabízí náměty k diskuzím a měření vědomostí na skupině dorostu, ale i v nedělní škole. Záleží na tom, o čem všem si tam povídají a jak rozšiřují své vědomosti a znalosti nejen biblické. Samozřejmě jsou tu i stránky připravené pro samostatné prvňáky, kteří znají čísla, umí něco přečíst a taky vybarvovat. Když je při tom někdo další z rodiny a třeba to pochválí, tak se radost určitě násobí.

Ale pozor! I učitelé předškoláků najdou inspiraci pro to, jak děti zaujmout a něco naučit. Nemusí být spolu jen proto, aby na bohoslužbách nerušili. (A nezlobili doma?)

V poslední době si sekulární svět všímá toho, jak je velmi důležité, aby rodiny spolu trávily čas, aby rodiče byli s dětmi nejen v nákupních centrech. Čtenáři Bible to vědí už dávno. Stačí si přečíst prvních 8 veršů Žalmu 78. Že maminky jsou více s dětmi, to se nějak předpokládá. Ale Hospodin klade velký důraz na úlohu otců a na společenství celé rodiny. Možná právě společné chvíle s časopisem KROKY budou příležitostí ke sdílení a poznávání.

Hodně radosti k tomu přeje za všechny spolupracovníky

Irena Zemanová

Heslo dne: 5. Mojžíšova 6, 4-7

...

Vždy svým jednáním ukazoval, že pravda je lepší než lež, ať to stojí cokoliv. Dával přednost realistickému, vědeckému a věcnému přístupu. Vystupoval přímě a se studenty jednal jako s rovnocennými lidmi, z nichž mnozí se později stali jeho přáteli a spolupracovníky.

...

V jeho vyznání zaznamenaném v Hovorech je řečeno, že ani jako hlava státu nemusel vyškrtnout nic z toho, v co věřil a co miloval jako chudý student, jako učitel mládeže, jako nepohodlný kritik, jako reformní politik. Ani ve svém postavení prezidenta nenacházel pro sebe žádný jiný mravní zákon. Říká: „Nemusel jsem měnit nic na své víře v humanitu a demokracii, na svém hledání pravdy, ani na nejvyšším mravním a náboženském příkazu lásky k člověku“ (K. Čapek: Hovory s T. G. Masarykem. Praha 1969, cit. s. 157).

-dp-

(celé v časopise)

Citáty TGM:

"Nebát se a nekrást."

„Ježíš, ne Cézar. To je první přikázání lásky k bližnímu“

„Jen ať jsou spory, ale ať se bojuje s rozumem a poctivě.“

„Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou; proto se o ní mnoho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě a rodině.“

Je to úplně neskutečný – Pán Ježíš mi odpustil všechno, co jsem kdy zmastil a všechny kopance, co jsem kdy komu uštědřil. V mém srdci byla tma, ale sotva do něj vešel Ježíš, byla fuč!!!! Už to chápu! Žádné srdce na zip! Žádná baterka! Dokonce mám jistotu, že kdybych dneska umřel (třeba kdyby mě srazilo auto) tak bych šel rovnou za ním – DO NEBE!!!! No, není to super?

Něco mi tady nehraje...

...jak může Ježíš bydlet v mém srdci, když je v nebi? A jak může bydlet v srdci dalších lidí? Přece se nerozkrájí? A teď: babo, raď! Tedy, myslel jsem tím tichý hlas k mému srdci, ne žádnou babu – to se tak někdy říká. Ale jak ho mám vlastně oslovit, nazvat, zavolat, pojmenovat ...? Haló, jsi tady? Stále žádná odpověď. Asi si zkrátím čekání čtením „deníku“, beztak jsem jej už dlouho neotevřel...

Můj milý deníčku,

jsem tak šťastná! Pochopila jsem, že největší hřích člověka je pýcha. Ano, myslela jsem si, že jsem dost dobrá na to, abych zvládla žít bez Boha. Myslela jsem si, že moje bohatsví a dobré postavení mi zajistí před lidmi i před Bohem úctu a uznání. Ale to jsem se velmi spletla. Drahý a milovaný P. měl pravdu. Nejdůležitější je mít Ježíše v srdci. Bylo to tak jednoduché – stačilo jen poděkovat JEŽÍŠI za to, že nesl mé hříchy a že se nechal za mou pýchu a sobectví ukřižovat. A potom jen „otevřít srdce“ a říct MU „vejdi“. Musela to být nádherná doba, když Ježíš chodil s učedníky tady na zemi. Jaká škoda, že odešel do nebe a není tady s námi... Mohli bychom si spolu povídat každý den a vždycky by mi dal nějakou moudrou radu...

...to není možné!

Rozchechtal jsem se jako blázen. Ta představa mě docela dostala. Nikdy mě nenapadlo, že Ježíš byl vlastně prvním „člověkem“, který byl vzkříšený z mrtvých a už NIKDY neumřel. Takže teď by měl asi 2000 let a asi by se už pohyboval na invalidním vozíku. A kdyby jeho tělo nezestárlo, zase by mu nikdo nevěřil, že je mu 2000 let. Kromě toho – už tenkrát se kolem něho tlačilo dost lidí, ale jak by asi zvládl těch 7 miliard? Dostala by se na mě vůbec řada, abych mohl slyšet nějakou moudrou radu? Došlo mi, že „tak vtipné“ to zase není. Otevřel jsem okno a začal jsem křičet směrem k nebi: „Můžeš mi to všechno vysvětlit, Ježíši?“

Jednoduché řešení

„Co křičíš jak na lesy!“

„No konečně! Docela jsem se bál, že už tě neuslyším! Nutně potřebuju radu!“, zahartusil jsem bez pozdravu.

„Já vím, potřebuješ vědět, jak se ‚krájí ‘ Ježíš!“

Než jsem se však stačil nadechnout, abych se zeptal, odkud to ví, už mi ukazoval na Bibli. A bylo to tam – v knize Skutků. Než Ježíš, před zraky učedníků, odešel do nebe, přikázal jim, aby neopouštěli Jeruzalém a čekali na zvláštní dárek, který jim pošle.“

Přivátý větrem, zabalený do ohně...

Dárek byl doručen za deset dní. Přihnal se jako velký vichr a hukot z nebe a vypadal jako ohnivé jazyky. Dočetl jsem se, že tímto zvláštním způsobem byl seslán na zem Duch Svatý. Duch, který není omezen tělem a který zvládne být na několika místech najednou a který dokáže mluvit s několika lidmi najednou a který dokáže pomáhat několika lidem najednou a který dokáže radit několika lidem najednou, který dokáže bydlet v srdcích několika lidí najednou, a tiše promlouvat do srdcí třeba i několika lidí najednou... Duch, který je svatý, čistý, neposkvrněný bez hříchu – duch Ježíšův.

Trojitý přítel

Došla mi slova. Pochopil jsem, že „tichý hlas k mému srdci“ je vlastně hlasem samotného Boha, který mě stvořil. Ježíše Krista, který za mne zemřel. A nakonec je Ježíšovým duchem, který žije v našem srdci, pokud mu to dovolíme. Bůh má plán s mým životem. Ježíš k tomu plánu otevírá cestu a Duch Svatý mě každý den po této cestě vede. Jsem dojatý. A jsem rád, že jsem našel ten „deník“ i starou Bibli. Staré časy tak nádherně voní...

...... mám vás rád!
Radim

...

Řešení naštěstí existuje a může být zajímavé pro všechny. Má totiž podobu programů, které se anglicky nazývají „parental control“ – rodičovská kontrola. Jejich princip je jednoduchý: nastaví pravidla pro práci u počítače nebo pro pohyb na internetu, a pak dbají na jejich dodržování.

Například se s rodiči domluvíš, že můžeš být na internetu každý den půl hodiny – stačí to v „rodičovské kontrole“ nastavit a počítač ohlídá, aby nikdo z vás nebyl ošizený. Stejně tak se dá nastavit, které programy se mohou pouštět nebo které webové stránky lze navštívit – či naopak, které programy se pouštět nesmí a které stránky představují zakázanou „třináctou komnatu“.

A kde tyto programy „rodičovské kontroly“ vzít? Odpověď je...

...

Tomáš

(celé v časopise)

...

Dám vám hádanku. Hádejte, kdo vás naučí nejvíc? Pan učitel, paní učitelka? Kamarád, či kamarádka? Rodiče? Omyl – vy samy, děti. Samy se můžete nejvíc naučit, když se budete pozorně kolem sebe dívat, naslouchat, zkoušet na vlastní kůži a hlavně CHTÍT. Vaši kamarádi předškoláci se jedině tímto způsobem učí. Je škoda, že s nástupem do první třídy se začneme čím dál víc soustřeďovat na získávání známek, než na získávání poznatků.

Tajným přáním...

...

Radek Kalenský

(celé v časopise)

Manželství bez tajemství

...

AIDS

...

Nechtěné těhotenství

...

Potrat

...

Nenávist

...

Zodpovědnost

...

Počkejte

...

A proto vás holky a kluci naléhavě vyzývám:

Počkejte se svými sexuálními zkušenostmi do manželství! Budete obdarováni a požehnáni!

S láskou, teta Míša

(celé v časopise)

...

Zjistily jsme taky, že název NEJLEPŠÍ KAMARÁDKY nejsou jen dvě slova, ale že je to vztah, který k sobě opravdu cítíme. A mohly jsme se o tom přesvědčit, minulý týden.

Katka chtěla Klárce říct jednu věc, která byla...

...

Vyříkaly jsme si to, i když jsme se obě cítily dost trapně a věděly, že jsme obě udělaly chybu.

...

Katka & Klárka

(celé v časopise)

Jaké je Tvé zaměstnání?

V současné době již nepracuji, ale byla jsem zaměstnaná nejprve ve finančnictví, pak v jednom malém strojírenském podniku jako referentka zásobování, později jsem se vrátila k finančnictví – konkrétně jsem pracovala v bance jako obchodní referent pro podnikatelské účty.

Proč sis ho vybrala?

To bylo víceméně dáno typem mé školy, vystudovala jsem tehdy 4letou Hospodářskou školu s maturitou (dnes Obchodní akademie). Mým snem bylo spíše se věnovat hudbě, chodila jsem 6 let do Hudební školy na klavír – bavilo mě to – nehrála jsem s přinucením rodičů. Po absolvování školy, mě učitel hudby doporučoval na konzervatoř. To se nelíbilo mým rodičům, jelikož pocházím z věřící rodiny, upozornili mého vyučujícího, že určitě nechtějí, abych se hudbě věnovala profesionálně. Obávali se totiž, že mé povolání mě zaměstná také i v neděli a bude odvádět od křesťanského života. Tady se vysvětluje, proč ta ekonomická škola.

Máš nějaké sourozence?

Ano, 2 sestry, jednu ve věku 64 let a druhá mladší letos slavila 60tiny. Měla jsem také staršího brášku, ale ten už nežije. Obě sestry jsou v důchodovém věku, starší vystudovala strojní průmyslovku, mladší také ekonomii. S oběma udržuji velmi dobré vztahy, i s jejich rodinami, máme se moc rádi.

Máš nějaké děti?

Mám 2 děti, které už mají své rodiny, starší dceři je 46 let, synovi bylo letos 40.

Proč a kdy ses rozhodla pro Pána Ježíše?

Bylo to ve 14 letech, jak už jsem se zmínila, vyrůstala jsem ve věřící rodině, a myslela jsem si, že když věří rodiče, tak přece věřím i já – vnitřně jsem to tak i cítila. Věřila jsem tomu, co mi o Bohu říkali. Tatínek mi ale vysvětlil, že pokud věřím, že Pán Ježíš existuje a že zemřel za mé hříchy, musím to povědět především Jemu. Společně jsme se modlili a já jsem to Pánu Ježíši řekla a přijala jsem Ho jako Pána.

Cos o něm v té době věděla?

Věděla jsem, že je Spasitel světa, že zemřel za hříchy lidí na Golgotě, že vstal z mrtvých a že zde na zemi i žil, a uzdravoval. Hloubku všech těchto věcí jsem si v tomto věku a v té době ale tak neuvědomovala.

Čeho si na Pánu Ježíši nejvíce ceníš?

Toho, že Jeho prostřednictvím mám jistotu věčného života, a naději ve shledání s Ním.

Čím Ti v poslední době udělal radost?

Tím, že jsem ve svém novém působišti získala hodně věřících přátel a že mi pomohl i ze zdravotních problémů. Ale On mě provázel po celý můj život, i v době, kdy mi bylo moc těžko.

těším se příště, Radim

„Víte, pane profesore, jak jsme si tak vyprávěli o různých tvorech, tak jsem zjistil, kolik věcí si lidé od přírody vlastně berou.“

„No, to je pěkné. Tak lidé už přišli na to, že přírodu nezkrotí, ale raději napodobí?“

Ani nevím, kdy to začalo, asi už to zkoušeli od nepaměti, ale pár příkladů z „nedávné“ minulosti tu mám. Třeba v roce 1851 zahradník Josef Paxton postavil Křišťálový palác a jeho konstrukce byla inspirována leknínem Viktorií královskou. List má totiž nezvyklou nosnost a pevnost. Nebo dobře známý suchý zip. George de Mestral, švýcarský technik, se jednou vracel se psem z procházky a všiml si kuliček lopuchu, jak pevně držely na psí srsti. Tak jednu z nich šoupnul pod mikroskop a ejhle! Suchý zip byl na světě.“

„Budeš se hodně divit, netopýrku, ale je jich opravdu hodně,“ zamrkal na mě profesor.

„Uff...“ vydechl jsem překvapením.

„No tohle...“ vydechl jsem znovu. „Jen pokračujte, pokračujte, je to příšerně zajímavé..“

Podrbal jsem se drápkem za ouškem: „Tak to mě nepřekvapuje, ale znáte nějaké vynálezy z dnešní doby? Já moc ne.“

„Budeš se hodně divit, netopýrku, ale je jich opravdu hodně,“ zamrkal na mě profesor.

„Jsou firmy, které se cíleně zaměřují na výzkum přírody a jak si z ní vzít to, co potřebujeme. Už jsme si dříve říkali třeba o prstech gekona, nebo pavoučích vláknech. Ale co třeba termiti a jejich stavby? Mají tak důmyslný chladicí systém, že návrh chlazení podle tohoto schématu by snížil náklady na elektřinu na 10 procent...“

„Uff...“ vydechl jsem překvapením.

„Nebo rychlovlak Šinkansen jezdí v Japonsku rychlostí kolem 300 km v hodině. Když ho konstruovali, narazili na problém v tunelech. Při takové rychlosti v tunelu vznikne tlak vzduchu a ten způsobí ohlušující ránu. Hledali tedy v přírodě, jak na to a objevili ledňáčka, který se ze vzduchu noří do vody jen s maličkým šplouchnutím. A tak udělali nos vlaku podle zobáku nenápadného ptáka...“

„No tohle...“ vydechl jsem znovu. „Jen pokračujte, pokračujte, je to příšerně zajímavé..“

„To věřím,“ zasmál se profesor. „A to jsme na začátku. Další je stonek bambusu. Dosahuje 20ti násobné výšky oproti průměru. Tohle lidé ještě se svými mrakodrapy nezvládli, ale pracují na tom. Nebo tunely. Kdysi se jeden stavitel nechal při jejich hloubení inspirovat malým červem hlodajícím si chodbičky v lodi. A dnes už existuje spousta materiálů, které napodobují různé přírodní konstrukce. Ať to jsou včelí plástve, květ lotosu, který má samočistící schopnost. Podle něj se vyrábějí barvy, které se tak nešpiní. Fólie, napodobující kůži žraloka, která potlačuje bakterie. Využívá se třeba v nemocnicích. Izolepa bez lepidla, vypadá jak obyčejná, ale „lepí“ díky tisícům chloupků zakončených malilinkatým talířkem. Další je textilie s membránou, co se chová jako šiška. Když je teplo, tak se póry otevřou, když je zima, zavřou..“

„Pane profesore, to snad není možné, nevěděl jsem, že toho je tolik.“ Ouška se mi chvěla vzrušením.

„Ano, netopýrku, existuje přímo knihovna materiálů, kde je uloženo už asi 4000 vzorků a..“

Plesk! Ozvalo se, když jsem se překvapením pustil opěradla židle a spadl jsem pod stůl.

„Není ti nic?„ leknul se profesor.

„Promiňte, pane profesore, nějak jsem se neudržel,“ omlouval jsem se. „Když to, co říkáte, jsem vůbec nevěděl a strašně mě to překvapilo.“

„A to nejsme zdaleka u konce, ale raději se pořádně drž. Oboru, co se zabývá hlavně materiály, se říká biomimetika, kdežto bionika vysloveně tvoří stroje inspirované živými tvory. Viděl jsem na videu robotické tučňáky ve vodě, jejich pohyb byl úžasný, nebo robotického racka. To taky stojí za vidění. A nebo héliem napuštěnou repliku manty co se vznáší v hale a „pluje“ ve vzduchu. A taky robotickou ruku, která napodobuje sloní chobot a je tak jemná, že nerozbije nic křehkého.“

„Pane profesore, to už snad stačí, myslím, že by nám trvalo dlouho, než byste všechno vyjmenoval. Je jasné, že lidé pochopili dokonalost přírody. Jen je mi trochu smutno, že to svádějí na evoluci.“

„Ano, máš pravdu, tvrdí, že příroda díky evoluci došla formou pokusu a omylu k tak dokonalým věcem. Jenže systém pokus omyl nelze dělat bez cíle a to vyžaduje inteligenci. Ale s tím nic neuděláme, že netopýrku?“

„Ne, pane profesore, ani se nezlobím. Jen bych jim moc přál, aby to začali vidět a mohli mít z toho radost jako my.“

Nechal jsem pana profesora Škopíka, aby mohl zase pracovat a já jsem si na svém místečku na trámu představoval robotického netopýra, který by měl dokonalý sonar a lovil by za mě nějaký dobroučký hmyz...“

Iveta

...

1. Učme se ve svých bojích důvěřovat Bohu, který nad událostmi našeho života nikdy neztrácí kontrolu.

2. Hledejme si přátele, kteří budou vědět o našich zápasech a úsilí. A nebojme se je požádat o pomoc.

3. Sami se stávejme druhým lidem takovými přáteli pro čas jejich zápasů a nouzí.

Správná pomoc v pravý čas je dvojnásobná pomoc.

Petr Plaňanský

(celé v časopise)

PROMĚNĚNÉ SRDCE

...

Velel rozsáhlému pronásledování a stal se postrachem všech...

...

Tento mocný muž byl odveden za ruku jako malé dítě

...

Jeho život nabral jiný směr

...

Chceš také ve svém životě vidět zázraky? začni...

...

S láskou, teta Míša

(celé v časopise)