Kroky

 
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size
  • default color
  • blue color
  • green color
Home
ČÍSLO 5/12


Příběhy z historie (5)

PROMĚNĚNÉ SRDCE

...

Velel rozsáhlému pronásledování a stal se postrachem všech...

...

Tento mocný muž byl odveden za ruku jako malé dítě

...

Jeho život nabral jiný směr

...

Chceš také ve svém životě vidět zázraky? začni...

...

S láskou, teta Míša

(celé v časopise)

 

 
Petr Plaňanský: Podepři ruce

...

1. Učme se ve svých bojích důvěřovat Bohu, který nad událostmi našeho života nikdy neztrácí kontrolu.

2. Hledejme si přátele, kteří budou vědět o našich zápasech a úsilí. A nebojme se je požádat o pomoc.

3. Sami se stávejme druhým lidem takovými přáteli pro čas jejich zápasů a nouzí.

Správná pomoc v pravý čas je dvojnásobná pomoc.

Petr Plaňanský

(celé v časopise)

 

 
Profesor a netopýrek

ZEPTEJ SE PŘÍRODY, ODPOVÍ...

„Víte, pane profesore, jak jsme si tak vyprávěli o různých tvorech, tak jsem zjistil, kolik věcí si lidé od přírody vlastně berou.“

„No, to je pěkné. Tak lidé už přišli na to, že přírodu nezkrotí, ale raději napodobí?“

Ani nevím, kdy to začalo, asi už to zkoušeli od nepaměti, ale pár příkladů z „nedávné“ minulosti tu mám. Třeba v roce 1851 zahradník Josef Paxton postavil Křišťálový palác a jeho konstrukce byla inspirována leknínem Viktorií královskou. List má totiž nezvyklou nosnost a pevnost. Nebo dobře známý suchý zip. George de Mestral, švýcarský technik, se jednou vracel se psem z procházky a všiml si kuliček lopuchu, jak pevně držely na psí srsti. Tak jednu z nich šoupnul pod mikroskop a ejhle! Suchý zip byl na světě.“

„Budeš se hodně divit, netopýrku, ale je jich opravdu hodně,“ zamrkal na mě profesor.

„Uff...“ vydechl jsem překvapením.

„No tohle...“ vydechl jsem znovu. „Jen pokračujte, pokračujte, je to příšerně zajímavé..“

Podrbal jsem se drápkem za ouškem: „Tak to mě nepřekvapuje, ale znáte nějaké vynálezy z dnešní doby? Já moc ne.“

„Budeš se hodně divit, netopýrku, ale je jich opravdu hodně,“ zamrkal na mě profesor.

„Jsou firmy, které se cíleně zaměřují na výzkum přírody a jak si z ní vzít to, co potřebujeme. Už jsme si dříve říkali třeba o prstech gekona, nebo pavoučích vláknech. Ale co třeba termiti a jejich stavby? Mají tak důmyslný chladicí systém, že návrh chlazení podle tohoto schématu by snížil náklady na elektřinu na 10 procent...“

„Uff...“ vydechl jsem překvapením.

„Nebo rychlovlak Šinkansen jezdí v Japonsku rychlostí kolem 300 km v hodině. Když ho konstruovali, narazili na problém v tunelech. Při takové rychlosti v tunelu vznikne tlak vzduchu a ten způsobí ohlušující ránu. Hledali tedy v přírodě, jak na to a objevili ledňáčka, který se ze vzduchu noří do vody jen s maličkým šplouchnutím. A tak udělali nos vlaku podle zobáku nenápadného ptáka...“

„No tohle...“ vydechl jsem znovu. „Jen pokračujte, pokračujte, je to příšerně zajímavé..“

„To věřím,“ zasmál se profesor. „A to jsme na začátku. Další je stonek bambusu. Dosahuje 20ti násobné výšky oproti průměru. Tohle lidé ještě se svými mrakodrapy nezvládli, ale pracují na tom. Nebo tunely. Kdysi se jeden stavitel nechal při jejich hloubení inspirovat malým červem hlodajícím si chodbičky v lodi. A dnes už existuje spousta materiálů, které napodobují různé přírodní konstrukce. Ať to jsou včelí plástve, květ lotosu, který má samočistící schopnost. Podle něj se vyrábějí barvy, které se tak nešpiní. Fólie, napodobující kůži žraloka, která potlačuje bakterie. Využívá se třeba v nemocnicích. Izolepa bez lepidla, vypadá jak obyčejná, ale „lepí“ díky tisícům chloupků zakončených malilinkatým talířkem. Další je textilie s membránou, co se chová jako šiška. Když je teplo, tak se póry otevřou, když je zima, zavřou..“

„Pane profesore, to snad není možné, nevěděl jsem, že toho je tolik.“ Ouška se mi chvěla vzrušením.

„Ano, netopýrku, existuje přímo knihovna materiálů, kde je uloženo už asi 4000 vzorků a..“

Plesk! Ozvalo se, když jsem se překvapením pustil opěradla židle a spadl jsem pod stůl.

„Není ti nic?„ leknul se profesor.

„Promiňte, pane profesore, nějak jsem se neudržel,“ omlouval jsem se. „Když to, co říkáte, jsem vůbec nevěděl a strašně mě to překvapilo.“

„A to nejsme zdaleka u konce, ale raději se pořádně drž. Oboru, co se zabývá hlavně materiály, se říká biomimetika, kdežto bionika vysloveně tvoří stroje inspirované živými tvory. Viděl jsem na videu robotické tučňáky ve vodě, jejich pohyb byl úžasný, nebo robotického racka. To taky stojí za vidění. A nebo héliem napuštěnou repliku manty co se vznáší v hale a „pluje“ ve vzduchu. A taky robotickou ruku, která napodobuje sloní chobot a je tak jemná, že nerozbije nic křehkého.“

„Pane profesore, to už snad stačí, myslím, že by nám trvalo dlouho, než byste všechno vyjmenoval. Je jasné, že lidé pochopili dokonalost přírody. Jen je mi trochu smutno, že to svádějí na evoluci.“

„Ano, máš pravdu, tvrdí, že příroda díky evoluci došla formou pokusu a omylu k tak dokonalým věcem. Jenže systém pokus omyl nelze dělat bez cíle a to vyžaduje inteligenci. Ale s tím nic neuděláme, že netopýrku?“

„Ne, pane profesore, ani se nezlobím. Jen bych jim moc přál, aby to začali vidět a mohli mít z toho radost jako my.“

Nechal jsem pana profesora Škopíka, aby mohl zase pracovat a já jsem si na svém místečku na trámu představoval robotického netopýra, který by měl dokonalý sonar a lovil by za mě nějaký dobroučký hmyz...“

Iveta

 
Krok za krokem s Ježíšem

Pavla: Musím to říct!

Jaké je Tvé zaměstnání?

V současné době již nepracuji, ale byla jsem zaměstnaná nejprve ve finančnictví, pak v jednom malém strojírenském podniku jako referentka zásobování, později jsem se vrátila k finančnictví – konkrétně jsem pracovala v bance jako obchodní referent pro podnikatelské účty.

Proč sis ho vybrala?

To bylo víceméně dáno typem mé školy, vystudovala jsem tehdy 4letou Hospodářskou školu s maturitou (dnes Obchodní akademie). Mým snem bylo spíše se věnovat hudbě, chodila jsem 6 let do Hudební školy na klavír – bavilo mě to – nehrála jsem s přinucením rodičů. Po absolvování školy, mě učitel hudby doporučoval na konzervatoř. To se nelíbilo mým rodičům, jelikož pocházím z věřící rodiny, upozornili mého vyučujícího, že určitě nechtějí, abych se hudbě věnovala profesionálně. Obávali se totiž, že mé povolání mě zaměstná také i v neděli a bude odvádět od křesťanského života. Tady se vysvětluje, proč ta ekonomická škola.

Máš nějaké sourozence?

Ano, 2 sestry, jednu ve věku 64 let a druhá mladší letos slavila 60tiny. Měla jsem také staršího brášku, ale ten už nežije. Obě sestry jsou v důchodovém věku, starší vystudovala strojní průmyslovku, mladší také ekonomii. S oběma udržuji velmi dobré vztahy, i s jejich rodinami, máme se moc rádi.

Máš nějaké děti?

Mám 2 děti, které už mají své rodiny, starší dceři je 46 let, synovi bylo letos 40.

Proč a kdy ses rozhodla pro Pána Ježíše?

Bylo to ve 14 letech, jak už jsem se zmínila, vyrůstala jsem ve věřící rodině, a myslela jsem si, že když věří rodiče, tak přece věřím i já – vnitřně jsem to tak i cítila. Věřila jsem tomu, co mi o Bohu říkali. Tatínek mi ale vysvětlil, že pokud věřím, že Pán Ježíš existuje a že zemřel za mé hříchy, musím to povědět především Jemu. Společně jsme se modlili a já jsem to Pánu Ježíši řekla a přijala jsem Ho jako Pána.

Cos o něm v té době věděla?

Věděla jsem, že je Spasitel světa, že zemřel za hříchy lidí na Golgotě, že vstal z mrtvých a že zde na zemi i žil, a uzdravoval. Hloubku všech těchto věcí jsem si v tomto věku a v té době ale tak neuvědomovala.

Čeho si na Pánu Ježíši nejvíce ceníš?

Toho, že Jeho prostřednictvím mám jistotu věčného života, a naději ve shledání s Ním.

Čím Ti v poslední době udělal radost?

Tím, že jsem ve svém novém působišti získala hodně věřících přátel a že mi pomohl i ze zdravotních problémů. Ale On mě provázel po celý můj život, i v době, kdy mi bylo moc těžko.

těším se příště, Radim

 
K&K: Nejlepší kamarádky

...

Zjistily jsme taky, že název NEJLEPŠÍ KAMARÁDKY nejsou jen dvě slova, ale že je to vztah, který k sobě opravdu cítíme. A mohly jsme se o tom přesvědčit, minulý týden.

Katka chtěla Klárce říct jednu věc, která byla...

...

Vyříkaly jsme si to, i když jsme se obě cítily dost trapně a věděly, že jsme obě udělaly chybu.

...

Katka & Klárka

(celé v časopise)

 

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 Další > Konec >>

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL

ČÍSLO 5 2013

ČÍSLO 4 2013

ČÍSLO 3 2013

ČÍSLO 2 2013

ČÍSLO 1 2013