Kroky

 
  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size
  • default color
  • blue color
  • green color
Home
ČÍSLO 6/12


Kuba a...

BŮH - ARCHITEKT

Hned na začátek nás přivítala ovečka Barborka jako vždy. Chtěla pomoci postavit domeček a nějak jí to nešlo. Pomohli jsme jí s přístřeškem sestaveným z polštářů a židličky. Strejda David nás pochválil, že jsme dobří architekti, protože jsme vymysleli, z čeho a jak přístřešek postavit. Že nevíte, kdo to je architekt?!...

...

Zdraví vás Kuba

(celé v časopise)

 

 
R.E.J.

R.E.J. Fungují přibližně 6 let. Za takovou dobu už stihli projít spoustou změn. Na počátku své tvorby hráli především písně jiných autorů, které si ovšem jaksepatří vyšperkovali. Jak ale čas běžel, zrodily se i písně autorské, ze kterých v roce 2008 poskládali album „Vzlétnout výš“ a později v roce 2010 přišlo na svět také CD „V pohybu“. Zatímco z prvního alba na nás dýchne atmosféra british pop music, druhé album má příchuť spíše popu a funku. Toto ale není na jejich tvorbě to stěžejní. Čím vlastně kapela R.E.J. žije, se dozvíme v následujícím rozhovoru.

1. Na začátek bych se vás ráda zeptala, o čem vlastně jsou vaše písně, proč zpíváte, čím chcete posluchače oslovit...

2. Máte velice zajímavé jméno, takové malinko abstraktní, jak vzniklo?

3. Mohli byste třeba na chvilku zavzpomínat na vaše začátky? Zajímalo by nás například, jaké okolnosti vás daly dohromady.

4. Ovlivňovaly vás ve vaší tvorbě jiné kapely nebo zpěváci?

5. Jak to zvládáte časově? Není trochu těžké skloubit normální život s aktivitami kapely?

6. Písně si skládáte sami nebo si je necháváte skládat někým jiným?

7. Kterou píseň z vaší dosavadní tvorby považujete za nejzdařilejší?

8. Za sebou máte pěknou spoustu koncertů a velká část z nich se odehrála na nejrůznějších křesťanských festivalech po celé republice. Mohli byste nám prozradit nějakou perličku ze zákulisí?

9. Na kontě máte dvě krásná alba. Můžeme se těšit na nějaké další?

Na otázky odpovídal Bogdan Walek, baskytarista kapely.

Zdraví Terka

(odpovědi v časopise)

 

 
Dopisy důvěry (6): Důsledky podruhé

Odmítnutí a stud

...

Pocit viny

...

Pokání

...

Pokání neznamená, že si můžeš sex klidně vyzkoušet a Bůh ti pak stejně odpustí. Nezapomeň, že důsledky, které si svým nezodpovědným chováním způsobíš, jsou trvalé...

S láskou, teta Míša

(celé v časopise)

 

 
Dopis z Izraele

STATEČNÁ JAEL

Víte, co se včera stalo? Do jednoho kibucu v sousedství Gazy proniknul terorista, dostal se do domu jedné rodiny a s dýkou se vrhnul na mladou maminku, která byla právě doma sama s malými dětmi. On ale nepočítal s tím, že se jmenuje Jael. Jael s ním bojovala na život a na smrt a...

Daniel

(celé v časopise)

 

 
Krok za krokem s Ježíšem

Palfi

Moji rodiče byli věřící a společně jsme se účastnili shromáždění sboru – pro mne odjakživa.

Bral jsem za samozřejmost čtení z Bible, modlitby a k tomu slušné chování na veřejnosti. Můj život ovlivňovaly dvě skutečnosti:

1/ Byl jsem jedináček. Problémy s posměchem sice nebyly moc silné, ale byly. Útěchou mi byl verš z proroka Jeremiáše: „Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí.“ (Pláč 3:27-33.“) To moje jho, břemeno, jsem bral tak, jakože nemám sourozence.

2/ Pozitivnější bylo a je, že mám rád přírodu – zvlášť les. To může říci kdekdo, ale já měl touhu ji poznat do hloubky a studovat její zákonitosti. A tak jsem „záviděl“ Adamovi v ráji. „Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu zvěř... přivedl je k člověku ... Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.“ (1Moj. 2:19)

O prázdninách roku 1957 jsem se dostal do situace, ve které jsem se rozhodl příjmout Pána Ježíše jako osobního Spasitele a Pána. Jako 13,5 letý hoch jsem se poprve zůčastnil pobytu věřící mládeže na Vysočině. Jeden den byla naplánována návštěva věřících v nedaleké vesnici. Toho roku dost pršelo a řeka, kterou jsme museli překonat, se rozvodnila,vzala i lávku, kterou jsme měli přejít. Za dramatických okolností jsme návštěvu přece jen uskutečnili. Společně jsme se potěšili Slovem, modlitbou a hlavně písněmi. Atmosféra byla úžasná a já byl nadšen a také nadšeně jsem zpíval. Vedle mne seděla tetička, co vedla besídku a náhle se mě zeptala: „Pavílku, ty jsi takový radostný, přijal jsi už Pána Ježíše do svého srdce?“

A já jsem musel říci, že ne! A ještě dodala: „Zpátky musíme jít jinou cestou, kde je poškozený most, co když se s námi zřítí!?“ A bylo po radosti. Na mostě jsme utvořili řetěz a já se křečovitě držel toho přede mnou i za mnou – co kdyby!! Přešli jsme zdrávi, ale byla to malá útěcha. Stále jsem musel přemýšlet: Jsem zachráněn pro věčnost? Jsem spasen? Cesta zpět do Koněšína pak byla romantická, ale já nic nevnímal – otázka spasení stále „hlodala“. Druhý den, kdy jsme se znovu všichni setkali na půdě na seně a kdy nám strýček vyprávěl z Božího slova, já měl smutek v duši. Pozoroval jsem ostatní, že se všichni usmívají a já byl v duchu smutný. Přemýšlel jsem. A pak přišla do mého srdce výzva: „Vyznej své hříchy a poděkuj za záchranu. Pán Ježíš zemřel a prolil svou krev na tvé odpuštění.

Ale On je živý a má tě rád.“ Udělal jsem to a hned bylo jasno i na půdě ve vesničce Koněšín.

Za ty roky „chození“ s Pánem Ježíšem jsem nezapochyboval o tom, že jsem v Něho uvěřil. Spíše naopak! Už jsem nebyl jedináček. On mne uvedl do rodiny Božích dětí, vrstevníků i vzorů. A ta náklonost k přírodě? Zúročil jsem svoje studium i samostudium v povolání, které jsem mohl vykonávat přes 30 let jako pracovník v oboru Ochrana přírody. Už nezávidím Adamovi, protože jeho povolání jsem mohl zakusit „na vlastní „kůži“.

A jsem vděčný, že Bůh je se mnou, že mně radí a vím, že mě má rád.

Palfi

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 Další > Konec >>

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL

ČÍSLO 1 2014

ČÍSLO 6 2013

ČÍSLO 5 2013

ČÍSLO 4 2013

ČÍSLO 3 2013