Kroky

Držíte v ruce poslední číslo časopisu KROKY. Jsem vděčná, že to není úplně poslední, ale pouze poslední letošní. S napětím vždycky čekáme na to, jak finančně uzavřeme rok. Díky Bohu máme sponzory. Jsou to čtenáři, kteří platí předplatné místo Kč 240,- třeba 250,- nebo 300,- ale i 500, dokonce 2 posílají 1.000,-Kč. Proto mohou KROKY chodit i do některých knihoven, Dětských domovů, na různá křesťanská setkání a misijním organizacím, nejsme závislí na inzerátech a nemusíme zdražovat. Všem, kteří řádně platí předplatné a kteří nám tou vyšší platbou pomáhají, moc děkujeme.

Redakční rada je skupina dobrovolníků, kterým na dětech a dorostu velmi záleží, protože je mají rádi a rádi se s nimi dělí o vědomosti a schopnosti, které jim Bůh svěřil.

Jim patří dík čtenářů, kteří se na příchod KROKů pravidelně těší. Není dost dobře možné je věkově nějak ohraničit, protože je to časopis, který čím dál víc oslovuje celou rodinu a pomáhá tomu, aby rodiče s dětmi trávili společně zajímavý čas u zdroje moudrosti a zabývali se tématy, která jsou důležitá pro život současný i věčnost.

S Boží pomocí chceme pokračovat i v příštím roce. Velmi nám záleží na každém čtenáři, učiteli předškoláků, na každém vedoucím dorostu či hlídce RR nebo skupině AWANA, kteří budou časopis odebírat třeba jednotlivě nebo pro skupinu – pravděpodobně i v internetové podobě.

Zdravím s přáním moudrosti, pokoje a radosti v Boží blízkosti

Irena Zemanová

Ahoj kamarádi, už jednou jste mohli tady v Krocích číst článek o jedné světové organizaci, která pomáhá chudým a nevěřícím lidem. Vzpomínáte si, jak se jmenuje? Ano, je to Armáda spásy.

Ráda bych vám dnes řekla něco víc o službě, kterou AS dělá.

Azylové domy a noclehárny

...

Domovy seniorů

...

Komunitní centra

...

Vězeňská péče

...

Centra pro mládež

...

Barča L.

(celé v časopise)

Korespondence je...

...

Dopisovací misionáři

...

Výzva pro tebe

I vy takovýmhle způsobem můžete pomoci svým kamarádům. Zamyslete se, komu by třeba takový dopis, pohled, e-mail nebo telefonát mohl udělat radost. Komu byste třeba právě takovým způsobem mohli říct o tom, že Kristus je živý a že stojí za to, začít ho následovat

Ježíš řekl: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Lukáš 10, 2)

Tak, dělníci, vzhůru na misijní pole!!!

Zuzka

(celé v časopise)

Tak už je to konečně tady. Vánoce se blíží a s nimi zimní prázdniny a lenošení! Tedy, nevím jak vy, ale já se děěééésně těším!!!!

„Nesem vám noviny, poslouchejte ....“, ať se hnu kam se hnu, z každého obchoďáku se line něco na tento způsob. Zastavil jsem se a dívám se kolem dokola. Nezdá se mi, že by to někdo poslouchal. Davy proudí dovnitř, ven, dovnitř, ven, dovnitř ..... Co je takhle nějak zastavit?

Zvláááštnííí vydání !!!!

Zvláštní vydání! Kupte si Betlémský večerník! Ano, tady jedno čísílko pro vás, pane, a příjemné počteníčko .... Betlémský večerník! Nejnovější zprávy! Andělské zjevení pod širým nebem! Ne, ne paní, to není žádný podvod, opravdu se tam zjevil anděl! Pastýřům, co se střídali na stráži. Je to ověřené. Hned šli na místo určení a stali se očitými svědky událostí. Tak, deset korunek, děkuji a hezký večer. Posledních pár výtisků!!!! Kupte si Betlémský večerník a dozvíte se o převratných událostech v našem regionu ...

Vánoční rozjímání

... slyšte je pilně a neomylně, rozjímejte! Přestal jsem snít a vrátil se do reality. Vánoční rozjímání, jak vlastně vypadá? Podle toho co vidím, tak je to shon, zmatek a stres. Výkladní skříně, regály i nákupní koše narvané k prasknutí. Drahé dárky, které brzy ztratí cenu. Z plakátu na mě mrká Santa Klaus. Na tohle „vánoční rozjímání“ fakt nemám náladu. A tichý hlas k mému srdci – Duch Svatý – mi tiše radí, abych šel domů.

Dobrý nápad! A ještě lepší – přečíst si kousek z toho praštěného deníku „neznámé krásky“. Už dlouho jsem jej neotevřel.

Můj milý deníčku,

za tu dlouhou dobu, co jsme spolu nebyli se toho tolik událo. Ani nevím, kde začít …. Už je to třicet dní, co jsme si s P. řekli své ANO. Vůbec jsem nevěřila, že by se to mohlo stát, že by milovaný P. přišel a ucházel se o mou ruku. A už je to třicet dní - třicet dní jsem jeho milovanou manželkou.

A poprvé jsme spolu strávili vánoce. Můj milovaný si přál, abychom odložili všechny ty vánoční tradice a zvyky bokem a abychom si na Štědrý večer přečetli z Písma Svatého vánoční příběh. Bylo to něco nového. Poprvé v životě jsem neměla strach, že když se ráno postaráme o naše zvířata ve chlévě, že budeme mít celý rok smůlu. Ani jsem nemusela rozkrajovat jablko, abych se dozvěděla, jestli nebudu v příštím roce trpět nějakými neduhy. Ani jsem nemusela házet střevícem …. vdaná už jsem, celých třicet dní!!!

Byl to nádherný čas. Když P. četl, zavřela jsem oči a viděla jsem unavenou Marii ve studeném chlévě - viděla jsem ji, když přišla její hodina. Musela jí být asi velká zima. Zavřela jsem oči a viděla jsem to vzácné dítě - malé miminko - které nebylo kam položit, jen dobytku do jeslí. Srdce mi hořelo vděčností - Bůh nám dal svého syna. Bůh nás obdaroval - tím nejkrásnějším a nejdražším co vlastnil. Nikdo nemůže dát nikomu nic cennějšího. Vedle Božího daru všechny ostatní blednou...

Vítěz všech vítězů

Jak zvláštní. V den svých narozenin obdaroval nás. V dalších dnech ho nečekalo nic příjemného. Anděl ve snu zjevil Josefovi, aby s ním uprchl do Egypta, protože král Herodes se rozhodl, že jej zavraždí. Vrátit se mohli po Herodově smrti, až nebezpečí pominulo. Nechápal jsem proč? Jak může malé mimino někomu ublížit. Můj tichý společník mi vysvětlil, že Herodes byl ďáblovým nástrojem, jak se zbavit protivníka, který za pár let na kříži vyhraje tu nejdůležitější duchovní bitvu!

Pravé poselství Vánoc

Potom mi to došlo. Lidi kolem nás vůbec nevědí, o čem Vánoce jsou!!! Zpívají sice Ježíšku, panáčku.., ale nedochází jim, že jeslemi se dost těžko kolíbe. Potichu jsem se zeptal Ducha Svatého, toho tichého hlasu k mému srdci, jestli bych přece jen neměl jít a říct jim... Dobrá! Tak do toho! Největší oslavenec na Štědrý den je Pán Ježíš. Jsou to JEHO NAROZENINY. A proto by to měl být především ON, kdo dostane dárek. A co se hodí? Netouží po ničem jiném než po tom, abychom mu otevřeli svoje srdce a pozvali jej dál, tak na to myslete. Vánoční den nevoní svíčkami, skořicí ani jehličím. Je to spíše vůně starých časů, vůně stájí a dobytka...

Požehnané Vánoce přeje
Radim

...

Důležité je si uvědomit, že různé škodlivé viry se maskují do podoby užitečných programů. Prostě proto, aby jim důvěřiví lidé pomohli do svých vlastních počítačů (a byli tak za svoji důvěru náležitě potrestáni).

Není přitom žádný univerzální návod, jak...

...

Tomáš

(celé v časopise)

Moji rodiče byli věřící a společně jsme se účastnili shromáždění sboru – pro mne odjakživa.

Bral jsem za samozřejmost čtení z Bible, modlitby a k tomu slušné chování na veřejnosti. Můj život ovlivňovaly dvě skutečnosti:

1/ Byl jsem jedináček. Problémy s posměchem sice nebyly moc silné, ale byly. Útěchou mi byl verš z proroka Jeremiáše: „Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí.“ (Pláč 3:27-33.“) To moje jho, břemeno, jsem bral tak, jakože nemám sourozence.

2/ Pozitivnější bylo a je, že mám rád přírodu – zvlášť les. To může říci kdekdo, ale já měl touhu ji poznat do hloubky a studovat její zákonitosti. A tak jsem „záviděl“ Adamovi v ráji. „Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu zvěř... přivedl je k člověku ... Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.“ (1Moj. 2:19)

O prázdninách roku 1957 jsem se dostal do situace, ve které jsem se rozhodl příjmout Pána Ježíše jako osobního Spasitele a Pána. Jako 13,5 letý hoch jsem se poprve zůčastnil pobytu věřící mládeže na Vysočině. Jeden den byla naplánována návštěva věřících v nedaleké vesnici. Toho roku dost pršelo a řeka, kterou jsme museli překonat, se rozvodnila,vzala i lávku, kterou jsme měli přejít. Za dramatických okolností jsme návštěvu přece jen uskutečnili. Společně jsme se potěšili Slovem, modlitbou a hlavně písněmi. Atmosféra byla úžasná a já byl nadšen a také nadšeně jsem zpíval. Vedle mne seděla tetička, co vedla besídku a náhle se mě zeptala: „Pavílku, ty jsi takový radostný, přijal jsi už Pána Ježíše do svého srdce?“

A já jsem musel říci, že ne! A ještě dodala: „Zpátky musíme jít jinou cestou, kde je poškozený most, co když se s námi zřítí!?“ A bylo po radosti. Na mostě jsme utvořili řetěz a já se křečovitě držel toho přede mnou i za mnou – co kdyby!! Přešli jsme zdrávi, ale byla to malá útěcha. Stále jsem musel přemýšlet: Jsem zachráněn pro věčnost? Jsem spasen? Cesta zpět do Koněšína pak byla romantická, ale já nic nevnímal – otázka spasení stále „hlodala“. Druhý den, kdy jsme se znovu všichni setkali na půdě na seně a kdy nám strýček vyprávěl z Božího slova, já měl smutek v duši. Pozoroval jsem ostatní, že se všichni usmívají a já byl v duchu smutný. Přemýšlel jsem. A pak přišla do mého srdce výzva: „Vyznej své hříchy a poděkuj za záchranu. Pán Ježíš zemřel a prolil svou krev na tvé odpuštění.

Ale On je živý a má tě rád.“ Udělal jsem to a hned bylo jasno i na půdě ve vesničce Koněšín.

Za ty roky „chození“ s Pánem Ježíšem jsem nezapochyboval o tom, že jsem v Něho uvěřil. Spíše naopak! Už jsem nebyl jedináček. On mne uvedl do rodiny Božích dětí, vrstevníků i vzorů. A ta náklonost k přírodě? Zúročil jsem svoje studium i samostudium v povolání, které jsem mohl vykonávat přes 30 let jako pracovník v oboru Ochrana přírody. Už nezávidím Adamovi, protože jeho povolání jsem mohl zakusit „na vlastní „kůži“.

A jsem vděčný, že Bůh je se mnou, že mně radí a vím, že mě má rád.

Palfi

STATEČNÁ JAEL

Víte, co se včera stalo? Do jednoho kibucu v sousedství Gazy proniknul terorista, dostal se do domu jedné rodiny a s dýkou se vrhnul na mladou maminku, která byla právě doma sama s malými dětmi. On ale nepočítal s tím, že se jmenuje Jael. Jael s ním bojovala na život a na smrt a...

Daniel

(celé v časopise)

Odmítnutí a stud

...

Pocit viny

...

Pokání

...

Pokání neznamená, že si můžeš sex klidně vyzkoušet a Bůh ti pak stejně odpustí. Nezapomeň, že důsledky, které si svým nezodpovědným chováním způsobíš, jsou trvalé...

S láskou, teta Míša

(celé v časopise)

R.E.J. Fungují přibližně 6 let. Za takovou dobu už stihli projít spoustou změn. Na počátku své tvorby hráli především písně jiných autorů, které si ovšem jaksepatří vyšperkovali. Jak ale čas běžel, zrodily se i písně autorské, ze kterých v roce 2008 poskládali album „Vzlétnout výš“ a později v roce 2010 přišlo na svět také CD „V pohybu“. Zatímco z prvního alba na nás dýchne atmosféra british pop music, druhé album má příchuť spíše popu a funku. Toto ale není na jejich tvorbě to stěžejní. Čím vlastně kapela R.E.J. žije, se dozvíme v následujícím rozhovoru.

1. Na začátek bych se vás ráda zeptala, o čem vlastně jsou vaše písně, proč zpíváte, čím chcete posluchače oslovit...

2. Máte velice zajímavé jméno, takové malinko abstraktní, jak vzniklo?

3. Mohli byste třeba na chvilku zavzpomínat na vaše začátky? Zajímalo by nás například, jaké okolnosti vás daly dohromady.

4. Ovlivňovaly vás ve vaší tvorbě jiné kapely nebo zpěváci?

5. Jak to zvládáte časově? Není trochu těžké skloubit normální život s aktivitami kapely?

6. Písně si skládáte sami nebo si je necháváte skládat někým jiným?

7. Kterou píseň z vaší dosavadní tvorby považujete za nejzdařilejší?

8. Za sebou máte pěknou spoustu koncertů a velká část z nich se odehrála na nejrůznějších křesťanských festivalech po celé republice. Mohli byste nám prozradit nějakou perličku ze zákulisí?

9. Na kontě máte dvě krásná alba. Můžeme se těšit na nějaké další?

Na otázky odpovídal Bogdan Walek, baskytarista kapely.

Zdraví Terka

(odpovědi v časopise)

Hned na začátek nás přivítala ovečka Barborka jako vždy. Chtěla pomoci postavit domeček a nějak jí to nešlo. Pomohli jsme jí s přístřeškem sestaveným z polštářů a židličky. Strejda David nás pochválil, že jsme dobří architekti, protože jsme vymysleli, z čeho a jak přístřešek postavit. Že nevíte, kdo to je architekt?!...

...

Zdraví vás Kuba

(celé v časopise)