Krok za krokem s Ježíšem – z čísla 06/2013
Pán Ježíš řekl, že když Ho máme rádi, budeme Ho taky poslouchat. A dal nám úkol – získávat mu učedníky. Povím vám, jak šikovně to dělala jedna skupina dorostu.
Tři kamarádky na výletě nějak zabloudily, ujel jim autobus a další jel až za delší dobu. Zůstaly v čekárně a přemýšlely, co dál, když k nim přišla skupina mladých lidí. Byli nedaleko na pobytu a hráli celodenní hru. Rozdělili se na dvě skupiny a měli plnit několik úkolů – většinou úsměvných, legračních, ale jeden byl důležitý: pokusit se dovést k nim na chatu nějakého člověka. Odměnou jim byl nanukový dort. Ten taky v případě výhry děvčatům slíbili. Kamarádky si myslely, že jde o nějakou partu skautů nebo Brontosaurů, měly čas, tak se nechaly pozvat. Ten nanukáč dostaly, protože druhá skupina nikoho nepřivedla. Bylo pozdě odpoledne a byly pozvány, aby se účastnily programu. Četl se tam z Bible úsek z Matoušova evangelia o dvou cestách – široké a úzké a pak si něco k tomu povídali.
Na děvčata návštěva v této společnosti a s tímto programem silně zapůsobila. Cestou k autobusu ani v něm moc nemluvily, aby nenarušily atmosféru, kterou si odnášely. Jedna z nich se začala ptát přímo Boha, jestli existuje a zda jí může ukázat, že je to pravda. Měla adresu jedné z těch soutěžících, udržovaly spolu kontakt a výsledkem bylo rozhodnutí vybrat si tu úzkou cestu.
To jsem si nevymyslel, podrobně mi to napsala dívka, která od té doby po úzké cestě za a s Pánem Ježíšem jde.
Vím, že na pobytech nebo i na svých schůzkách hrajete různé hry, plníte různé úkoly. Tato varianta může být inspirací. Jistě, že taková hra se nepřipravuje jen jako využití času, ale předcházejí ji modlitby. Třeba za to, abyste potkali toho, kdo stojí na křižovatce a svoji životní cestu hledá. Abyste se s takovými lidmi – kteří jsou jistě i mezi vašimi kamarády – setkávali, vám upřímně přeje Radim