Kroky

Ahoj kamarádi z Kroků, mám jednoho dobrého kamaráda. Jmenuje se Tomáš a je z našeho sboru. Je starší, chodí už do mládeže a je na gymplu. Ale nevadí mu kamarádit se s klukem ze šestky. Nedávno mu zemřela babička a on se mi svěřil, že ho moc mrzí, jak se k ní někdy ošklivě choval. Musel jsem o tom hodně přemýšlet. Někdy se fakt ke Káje nebo k mamce nechovám nejlíp. Sice se později omluvím, ale stejně jsem se postaral o zkaženej čas. Mohli bychom se mít tak dobře, kdybychom si to sami nekazili.
Naši nejdřív nechtěli, abych šel na pohřeb. Měl jsem školu a museli by mě omlouvat z vyučování. Ale nakonec mě mamka omluvila. Tomáš totiž moc stál o to, abych tam byl. Asi mě potřeboval. Myslel jsem na to, že mít kamaráda v těžkých chvílích není marná věc. Taky jsem si uvědomil, že na pohřbu i potom ve sborovém domě o tetě všichni moc hezky mluvili. Byla to strašně nenápadná paní. A i přesto, že to rodinu i lidi ve sboru hodně zasáhlo, všichni mluvili o shledání. Verš na parte byl z Joba. Job tam říká, že je mu jasný, že jeho Vykupitel je živý a jednou se postaví nad jeho prachem.
Jo a ještě jednu věc jsem poznal. Sbor držel při sobe. Kdo mohl pomohl. A všichni hledali pomoc u Ježíše. Tak tady mezi těma lidma jsem moc rád. Tohle jsem vám chtěl dneska říct.

Štěpán